My chceme žít v míru! Nad falešným pacifismem (nejen) Aleny Schillerové, Andreje Babiše a Tomia Okamury
Publikováno: 25.1.2024
ESEJ / Pro demokracii není nejvyšší hodnotou lidský život, ale lidská svoboda, kterou je správné bránit i se zbraní v ruce. Tato dnes možná fádní myšlenka pochází z knihy Velká zkouška demokracií, již napsal Julien Benda (1867–1956), francouzský filosof a politolog. Zabývá se podstatou demokracie i nebezpečími, která jí hrozí. Kniha vyšla poprvé roku 1942 v New Yorku, s koncem války pak ve Francii a v roce 1947 u nás v Československu. Z tohoto vydání zde cituji a své úvahy prokládám výroky i některých „osobností“ ze současnosti, například Aleny Schillerové, Andreje Babiše a Tomia Okamury. Alena Schillerová (ANO): „My se nechceme připravovat na válku, my chceme žít v míru.“ V tomto kontextu si naši pozornost zaslouží v Bendově knize zejména kapitola Falešný pacifismus. Podle jeho vyznavačů se má demokratický stát s ohledem na svou zásadu stavět proti každé válce, jak obranné, tak útočné, zdržovat se ve svých vztazích k jiným státům každé akce, jež by mohla přivodit válku, byť by šlo i o pouhou důstojnost, zkrátka přijímat ve svých mezinárodních vztazích politiku míru za každou cenu. Je to doktrína integrálního pacifismu. „Stoupenci tohoto stanoviska … volají, že tato válka, jež se jim líčí jako obranná, je ve skutečnosti válkou útočnou, že ji chtějí politici nebo průmyslníci, mající zájem na tom, aby se lidé vzájemně zabíjeli, že žádný stát nechce působit jejich státu újmu. Často odmítají přijmout důsledek tohoto stanoviska, což jest souhlasit s tím, aby byli obtěžováni od rána do večera až do konce života nepřítelem, jemuž se odmítají postavit na odpor.“ (str. 80). Alena Schillerová (ANO): „Já si myslím, že zbrojaři…