Mýdlový princ, věrozvěst dobrých zpráv i Bacil. Václav Neckář
Publikováno: 17.11.2023
„Nevíte, co jsem vlastně zač, ale můžeme si o tom povídat,“ zpívá Václav Neckář v nové písni Snílek. Tu mu k osmdesátým narozeninám složil Jaromír Švejdík a uzavírá právě vydané bilanční čtyřalbum největších zpěvákových hitů Osmdesát. V případě téhle žijící legendy české pop music by přitom to povídání nebylo vždycky úplně veselé. Na konci šedesátých let měl mladý Václav Neckář v showbyznysu našlápnuto k fantastické kariéře. Spolu s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou jako Golden Kids sklízeli ještě po srpnové invazi ovace doma i v zahraničí a s Jiřím Menzelem po oscarových Ostře sledovaných vlacích natočil další skvělý film Skřivánci na niti. Jenže vzápětí začala normalizace, Skřivánci už se do kin nedostali, protože putovali na dvacet let do trezoru, a Golden Kids se rozpadli poté, co Marta Kubišová dostala zákaz vystupovat. Slušný a trochu plachý Neckář se na rozdíl od své nekompromisní a zásadové kamarádky a kolegyně pokoušel stejně jako většina lidí z branže represivním režimem nějak prokličkovat. Nejspíš tehdy věřil, že se mu to může povést bez ztráty kytičky. Z Prahy do Ústí a zpět Narodil se sice v Praze na Žižkově, ale mládí strávil Václav Neckář spolu s mladším bratrem Janem na severu Čech, kam jejich rodiče odešli do divadla v Ústí nad Labem a později v Mostě. Otec Václav (uměleckým jménem Dubský) tady byl v angažmá jako tanečník a herec, matka Marie se starala o ekonomické záležitosti. Oba bratři tak měli odmalička k divadlu a hudbě blízko. Václav krásně zpíval a už jako dítě získal první role v dětských operních představeních. Po absolvování ústeckého gymnázia se také celkem třikrát neúspěšně hlásil na DAMU, to už ale jeho otec musel z politických důvodů odejít z divadla a dělal na statku v Mostě kočího, takže měl Václav mladší pokažený kádrový posudek. Nakonec se mu ale na divadelní prkna…