Na hrobech politických vězňů ve Valdicích orají traktory. Leží tam i český filmař
Publikováno: 14.5.2026
Poblíž zdi Věznice Valdice leží zaoraný trestanecký hřbitov s ostatky stovek lidí. Spočívá tam i devět politických vězňů z 50. let včetně spisovatele, novináře a filmaře Lomikara Kleinera. Stát ale pozemek s úředně zrušeným hřbitovem pronajímá zemědělcům. Bývalý trestanecký hřbitov s oběťmi komunistických procesů z 50. let leží na dohled od severní zdi valdické věznice. Byl založen před 140 lety a komunisté jej úředně zrušili v roce 1983 s argumentem, že se jedná o trestance, o něž příbuzní nejevili zájem. To ale není pravda. Například Martina Libal (1961), vnučka spisovatele, scenáristy a herce z éry němého filmu Lomikara Kleinera (1887–1951), kterou Paměť národa dohledala v Göteborgu ve Švédsku, o osudu místa, kde zemřel její dědeček, nevěděla a nesouhlasí s tím, aby se na jeho hrobě oralo. Navíc podle dochovaného telegramu z věznice se ani její babičky Marie Kleinerové nikdo z věznice neptal, kde si svého muže přeje pohřbít – datum již naplánovaného pohřbu na trestaneckém hřbitově totiž bylo rovnou v telegramu se zprávou o jeho smrti, zemřel 28. prosince 1951. Kleinerová přitom ještě na začátku prosince téhož roku žádala věznici o mimořádnou návštěvu svého nemocného manžela, chtěla mu předat balík k Vánocům. Správa věznice nechala Lomikara Kleinera pohřbít dva dny po odeslání telegramu 31. prosince 1951 v devět hodin. Pro rodinu ze 120 km vzdáleného Děčína tak bylo takřka nemožné uvědomit širší okruh přátel a kolegů, to byl ostatně zjevný záměr režimního aparátu. Komunistický režim odsoudil Lomikara Kleinera v politickém procesu vedeném proti osmnácti lidem. Záminkou bylo, že Kleiner napsal jakýsi dopis a údajně připravoval k režimu kritický časopis, za to ho režim v prosinci 1949 poslal na patnáct let do vězení. „O tom, kde je pohřbený…