Na nezávislost Ukrajiny. Jak se ruská propaganda a tamní liberálové přetahují o básníka Brodského
Publikováno: 24.9.2023
V dnešní složité době se v kulturně-politických debatách nezřídka otvírá otázka, nakolik je ruská kultura a myšlení jejích velikánů imperiální, či nikoliv. K těm, kdož bývají z imperiálního myšlení obviňováni, překvapivě patří i jedna z největších postav poezie 20. století, básník Josif Brodskij (1940–1996), hlasatel svobody, pěvec individualismu, sám částečně oběť represivní mašinérie sovětského režimu. Konflikt s totalitní mocí, provázený násilnými internacemi v psychiatrických léčebnách, přiměl básníka, jenž se později stal nositelem Nobelovy ceny, že v polovině 70. let Rusko opustil a svůj život dožil jako americký občan. Přesto se nyní stal pro několik veršů, které napsal na počátku 90. let, po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny, mediálně očerňovanou postavou ruské literatury. Dodejme, že báseň Na nezávislost Ukrajiny, v současné době vulgárně interpretovaná jako politický text, je známa pouze z tříminutového videozáznamu pořízeného 30. října 1992 v Židovském centru v kalifornském Palo Altu. Brodskij své vystoupení tenkrát uvedl slovy: „Je to riskantní, ale přesto to přečtu.“ Básníkovy verše, dramat plná historie vztahu mezi oběma zeměmi, se podobají řeči člověka, který se cítí zhrzen, protože ho jeho partner opustil. („Nač si dělat zlou krev / a na prsou trhat šat / láska skončila, byla-li nějaká“ apod.) Tomas Venclova, litevský básník a Brodského přítel, který poskytl médiím mnoho rozhovorů, řekl, že se Brodského snažil od jeho veřejného vystoupení odradit. Předjímal, že „nevhodný vtip, chuligánský žert, který si Brodskij občas dovolil“, nepřinese nic dobrého. Považuji za důležité zdůraznit, že Brodskij verše o nezávislosti Ukrajiny do žádné ze svých sbírek nezařadil. Podobných „chuligánských“ veršů bychom v jeho rukopisech našli celou řadu. Je však mimo jakoukoli pochybnost, že umělec…