Na smrt v bahně čekala dívenka desítky hodin. Naprostá bezmoc, vzpomínal autor slavného snímku
Publikováno: 2.8.2024
HISTORIE / Zatímco obyvatelé kolumbijského města Armero se třináctého listopadového večera roku 1985 ukládají k spánku, sopka Nevado del Ruiz, čilá už několik měsíců, začne chrlit popel a její ničivá síla záhy zasáhne životy desetitisíců lidí z okolí. Ztělesněním jejich utrpení se stane teprve třináctiletá dívka Omayra Sanchezová. Její pohled do objektivu fotoaparátu nedlouho před smrtí dojme a pobouří celý svět. V pohoří And, asi 130 kilometrů západně od hlavního kolumbijského města Bogota, se pne k nebi do výšky více než pěti kilometrů sopka Nevado del Ruiz. Aktivní je už zhruba dva miliony let. Po celá staletí však spala, přikrytá silným ledovcem o průměrné tloušťce až padesáti metrů. V září roku 1985 se však Spící lev, jak místní lidé sopce přezdívají, otřásl. Vědci začali bít na poplach, vláda přesto všeobecnou evakuaci nenařídila. Úřady sice místní obyvatele varovaly, ale jak později vyšlo najevo, zdaleka ne všichni doporučení k odchodu a mapy s únikovými trasami obdrželi. Jiní zase nevěřili, že by situace mohla být tak vážná a nevěnovali výzvě patřičnou pozornost. Lev se probouzí Třináctiletá Omayra Sanchezová z města Armero, vzdáleného necelých padesát kilometrů od Nevado del Ruiz, prý byla veselá a zvídavá dívka, jíž bavilo učení. Většinu času trávila na rodinné farmě se svým bratrem, maminkou, tetou a tatínkem, pěstitelem rýže a čiroku. Krátce před osudným dnem její matka odcestovala kvůli práci do Bogoty. V odpoledních hodinách 13. listopadu 1985 sopka ožila, zprvu drobné erupce však obyvatele nevyděsily natolik, aby opustili město, nedbali ani výzev policie, nebyli dostatečně informovaní. Málokdo z…