Na tenhle byrokratický prales už křovinořez nestačí aneb jak budoucí generace doplatí na vládní mejdan
Publikováno: 1.9.2026
GLOSA / Když v minulosti předseda sněmovny a šéf SPD Tomio Okamura na předvolebním mítinku v Ostravě nastartoval křovinořez, aby tak symbolicky demonstroval „osekání“ státních výdajů a dluhu, byla to pro diváky show a voliči se určitě pobavili. Aktuální návrh státního rozpočtu ukazuje, že situace není k smíchu, nýbrž k nezadržitelnému pláči. „Sesekat“ schodek křovinořezem z 310 miliard rovnou na 389 miliard, to už zkrátka chce um mistra. Jak se vlastně taková stamiliardová sekera zatne v době, kdy se ekonomika sotva popadá dech? Je to až děsivě jednoduché. Stačí nahlas křičet o škrtech, ale v tichosti dál krmit bobtnající státní aparát. Peníze na dálnice, smysluplné inovace nebo modernizaci regionů sice v kase pořádně nenajdete, ale na další armádu tabulkových míst a nákupy politických bodů se státní mašinérie zadluží ráda, ochotně a s úsměvem. Slib vlády, a především premiéra Andreje Babiše (ANO), že se „manko“ udrží významně pod hranicí 400 miliard, byl nicméně dodržen s byrokratickou precizností – chybí celých jedenáct miliard. A to už je v optice státních bilionů v podstatě fenomenální úspěch, který snese srovnání snad jen s Okamurovým křovinořezem. Místo utahování opasků jedeme dál v režimu „mejdan nekončí, další rundu zaplatí ti po nás“. Zatímco jsme opájeni delirantní představou, jak nekompromisně šetříme, na baru už lítají další stomiliardové účtenky. Z eráru totiž krev neteče. A z toho, co se bude splácet až později, už vůbec ne. Tohle sekání zkrátka nezafungovalo jako redukce a záchranná brzda, ale jako prvotřídní hnojivo na dluhy. Zádrhel…