Na ukrajinském obzoru je paprsek naděje. Nic ale neukazuje, že by Putin ustoupil ze svého hlavního cíle
Publikováno: 18.3.2025
KOMENTÁŘ / Historie má někdy zvrácený smysl pro humor a vypráví stále dokola ten stejný vtip, podobně jako opilý štamgast, kterého najdeme snad v každém zakouřeném baru. Před jedenácti lety – na den přesně – ruský prezident Vladimir Putin znovu připojil ke své zemi poloostrov Krym, čímž zvrátil to, co označil za historickou křivdu, kterou před 60 lety Rusku způsobil Sovětský svaz. V projevu k ruské politické elitě ve Velkém kremelském paláci řekl, že se nesnaží Ukrajinu dále rozdělovat, ale slíbil, že bude chránit ruské zájmy před tím, co označil za kroky Západu, kvůli nimž se Rusko cítí zahnané do kouta, a dal jasně najevo, že trpělivost Ruska s přizpůsobováním se uspořádání světa po skončení studené války byla nadobro vyčerpána. „Krym byl v srdcích a myslích lidí vždy nedílnou součástí Ruska,“ prohlásil Putin ve svém projevu, který pronesl v sále svatého Jiří před stovkami poslanců, gubernátorů a dalších. Jeho slova několikrát přerušil bouřlivý potlesk, ovace ve stoje a na závěr i skandování „Rusko! Rusko!“. Tématem dne byla obnova Ruska po ponížení země rozpadem Sovětského svazu, což slavně označil za „největší geopolitickou katastrofu 20. století“ a v důsledku čehož Rusko „přišlo o příliš mnoho“. Ve stejný den, kdy přednesl emotivní projev, po kterém si někteří diváci utírali slzy z očí, konec ruské trpělivosti dokázal i činy, když s novými představiteli podepsal smlouvu o přistoupení, na jejímž základě se Krym a město Sevastopol staly 84. a 85. regionem Ruské federace.