Na Vlnách černobílého vidění. České lvy vyhrál film, který nás má ubezpečit o hrdinství českého národa
Publikováno: 11.3.2025
KOMENTÁŘ / Na rozdíl od filmových kritiků se filmoví a televizní akademici nenechali zmást nepřejícími šťouraly, kteří upozorňovali na řadu historických faulů, a ocenili množstvím Českých lvů nejnavštěvovanější film loňského roku. Možná dospěli k podobnému názoru jako režisér filmu, že je dnes třeba jasně zobrazit zápas mezi „kultivovaným světem evropským“ – kam máme patřit i my – „a tím primitivním ruským“, abychom použili jeho vlastní slova. Je ovšem otázkou, zda takové schematické vidění světa, které si pomáhá ohýbáním historických faktů, je tou správnou terapií na nedostatečné národní sebevědomí. Scenárista a režisér chtěl prý oslovit mladší publikum a rozhodl se natočit film o boji jasného nezpochybnitelného dobra s jasným a odpudivým zlem. K tomu použil jako kulisu jedno světlé období naší historie, na které jsme celkem oprávněně hrdi. Černobílé vidění příběhu ovšem vyžadovalo, aby si řadu faktů více či méně přizpůsobil. Jak už upozorňovala řada kritiků, skutečnost byla výrazně jiná a mnohem méně schematická, než jak nám ji předkládá film. Začátek filmu – se záběry Stalina, Milady Horákové a dalších symbolů komunistického útlaku z 50. let spolu s komentářem o milionech zničených životů – shrne ve třiceti vteřinách totalitní minulost jako nějaký digest pro cizince, který o naší historii nic neví. Pak sice děj filmu skočí do konce 60. let, ale zůstává dojem, jako by se celý film odehrával v hrůzných 50. letech. Temné atmosféře odpovídá i všudypřítomnost Státní bezpečnosti, jejíž akce jsou však jako vystřižené z období normalizace. Ve skutečnosti byla atmosféra konce 60. let daleko uvolněnější a svobodnější, než jak ji film líčí. Rozhlas…