Naděje pro svět, česká látka by mohla léčit rakovinu. Je to dlouhá cesta, říká vědec
V rozhovoru pro Aktuálně.cz vedoucí výzkumník Pavel Majer upozorňuje, že jsou stále ještě daleko od uvedení látky coby účinného léku na trh.
Publikováno: 19.10.2020
Co vlastně přesně znamená, že látka, potenciální budoucí lék, již vstupuje do fáze klinického testování na lidech? Co všechno to obnáší?
Máme za sebou úspěšné laboratorní testy. Na jaře 2018 získala firma Dracen Pharmaceuticals, která předtím zakoupila patentová práva na naši látku, investici 40 milionů dolarů a zahájila preklinickou fázi testů. Po dvou letech pak zažádala u americké Agentury pro potraviny a léčiva (FDA) o povolení klinických testů na prvních pacientech. Po schválení byly testy zahájeny v srpnu. Je to jistě úspěch, ale stále jen první fáze. Čeká nás ještě dlouhá cesta a bylo by hodně předčasné říkat, že máme lék na rakovinu.
Na jaké typy nádorů je vaše látka vhodná?
No, teoreticky na většinu nádorů. Spousta léčiv proti rakovině totiž ztroskotá na tom, že je nádor vlastě obejde. Nevýhodou je tedy příliš úzké zacílení léků, kdy zablokují určitou metabolickou cestu, nádor si ale najde jinou. Naše látka je ale velice obecná, blokuje metabolismus glutaminu. Ten je naprosto zásadním zdrojem dusíku, tedy základního stavebního kamene pro buňku, zejména pro rychle rostoucí nádorovou buňku. Ta musí často sama sebe zdvojit a k tomu potřebuje stavební materiál.
Takže by šlo o univerzální lék?
Tak to zase ne. Existují buňky, které jsou na glutaminu přímo závislé, u tohoto typu nádorů je naděje, že to bude fungovat lépe než u nádorů, které na něm zas tak závislé nejsou. Je ale naděje, že by to mohlo léčit řadu druhů rakovin - plic, hrtanu, močového měchýře, prsu či tlustého střeva. V boji s rakovinou se v posledních letech osvědčuje kombinace léčby. Zde je v plánu naši látku podávat v kombinaci s imunoterapií.
Jak funguje takováto kombinace léčebných postupů? Podporují se navzájem a zvyšují svou účinnost?
Rakovinné buňky využívají mnoho způsobů, jak oklamat buňky imunitního systému a uniknout jejich pozornosti. Během imunoterapie se proto pacientům podávají protilátky, které mají za cíl posílit imunitní reakci organismu, aby si s rakovinnými buňkami sám poradil. Prvotní testy na zvířatech ukázaly, že při použití látky DRP-104 jsou metabolicky strádající nádorové buňky citlivější na tyto protilátky a imunoterapeutická léčba je tak výrazně účinnější. Když se myši s nádorem podala buď malá dávka naší látky, nebo malá dávka imunoterapeutika, přežily v obou případech asi tři myši z deseti. Ve chvíli, kdy se podaly obě látky, sice v malé dávce, ale najednou, přežily všechny.
Jak daleko je k případnému uvedení látky na trh?
Řekl bych, že zhruba pět let, když všechno půjde dobře.
Jaké překážky se mohou postavit do cesty?
Neustále se sledují vedlejší účinky. Naše látka je proléčivo, které uvolňuje antimetabolit glutaminu, tzv. DON, což je přírodní látka, která je známá už skoro sedmdesát let. Právě negativní vedlejší účinky znemožnily její praktické použití. Může se tedy ukázat, i když doufám, že se to nestane, že vedlejší účinky jsou stále příliš silné. Nejčastějším selháním léčiva pak je to, že se jeho efekt v praxi ukáže naopak jako statisticky příliš málo významný.
Říkal jste, že daný antimetabolit glutaminu DON je znám už sedmdesát let. Na co jste přišli vy, že z toho nyní může být nadějný lék na rakovinu?
Vzkřísili jsme polozapomenutou látku, z ní jsme udělali proléčivo, což je neúčinná látka, která se v těle jiným způsobem distribuuje a účinnou látku pak jinak a jinde uvolňuje. Potřebujeme dosáhnout toho, aby se léčivo, tedy DON, uvolňovalo hlavně v nádorech a méně například v zažívacím traktu. Všechny klinické testy DON v minulosti selhaly na vážných komplikacích v žaludku a ve střevech, neboť i ty jsou, podobně jako rakovinné buňky, velmi závislé na dodávkách dusíku, protože se musí rychle obnovovat. My tedy chceme dosáhnout vyšší koncentrace léčiva v nádoru a menší ve zdravé tkáni.
Co onkologičtí pacienti se špatnou prognózou, kteří by šli do čehokoliv a chytají se každé naděje? Mají šanci se nějak zapojit do klinického testování, mají šanci dosáhnout na látku ještě před jejím uvedením na trh? Nebo to je zkrátka proti regulím?
Klinický test má svá pravidla. V první řadě se musí určit maximální tolerovaná dávka, tedy jakým způsobem na ni tělo reaguje, jak se látka v těle distribuuje a metabolizuje. V podstatě by bylo velice neetické komukoliv jinému zatím neověřenou a neschválenou látku podávat. Nicméně v určité fázi klinického testování existuje cosi, čemu se říká "soucitné použití". Některé země umožňují látku, která ještě není oficiálně schválená, podat pacientům, pro které jiná léčba neexistuje. Ale i to je ještě bohužel daleko. Nyní jsou testováni pouze čtyři různí pacienti v USA, kterým se pomalu zvyšuje dávka. Po roce či po dvou plánuje Dracen Pharmaceuticals testy i v Evropě, tak tam by snad mohla být šance. Je často mou smutnou povinností odpovídat lidem, kteří se o léčbu zajímají, že v tuto chvíli jim nemohu pomoci. Bohužel i to patří k věci.
Pokračují nějak práce vašeho týmu na této látce?
Moje skupina, a zde bych rád zmínil zásadní roli mého kolegy Lukáše Tenory, spolu s americkými spolupracovníky z Johns Hopkins University pokračuje v práci. V tuhle chvíli vyvíjíme takzvané záložní látky, které by v případě komplikací s DRP-104 mohly tuto látku nahradit. Také se pokoušíme vyvinout léčivo, které by lépe pronikalo do mozku, k léčení mozkových nádorů. Průnik jakékoliv látky do mozku je totiž velice komplikovaná záležitost.
Může být v případě úspěchu potenciální lék proti rakovině vzešlý z Ústavu organické chemie a biochemie podobně slavný, jako jsou patenty profesora Holého - látka pro léčbu AIDS, lék proti hepatitidě B či léčivo proti oparům (herpes simplex)?
Z našeho ústavu už vyšlo mnoho léčiv. Trochu se zapomíná třeba na lék decitabin pana doktora Pískaly na léčbu poruch krvetvorby a leukemie. Léčivo uvedli na trh v době, kdy už patenty byly propadlé, a pan doktor Pískala tak nedostal ani korunu, ačkoliv jeho látka dnes léčí desítky tisíc lidí. Z dílny profesora Holého měl obrovský komerční úspěch zejména tenofovir (látka pro léčbu AIDS, prodávaná v lékových kombinacích jako např. Viread - pozn.red.). Doufáme, že ústav má potenciál tento úspěch zopakovat. Ale teď je to ještě předčasné, nemusí vždy všechno dopadnout. Jde o kombinaci tvrdé práce, ale také pořádné dávky štěstí.