Naivní Evropa nemá vlastní strategii pro postoj k Rusku, potřebuje novou východní politiku
Publikováno: 1.7.2026
KOMENTÁŘ / Během poslední pracovní cesty na Ukrajinu se členové české delegace zeptali ukrajinského důstojníka, kdy si asi tak myslí, že tato válka skončí. Na to on odpověděl jediným slovem: NIKDY! Českou delegaci to pobavilo, Češi milují podobný druh humoru. Ale on nežertoval. Náš problém, problém Evropy, která zatím nebyla zasažena kinetickou válkou, spočívá v tom, že jsme se zatím nenaladili do režimu válka. Chováme se dětinsky, když doufáme, že to, co začalo 20. února 2014 (datum z medaile Ruské federace za znovuzískání Krymu) může skončit vyhlášením příměří. Chováme se nezodpovědně, když věříme, že změna vlády v Rusku problém zažehná. Pořádáme konference o obnově Ukrajiny, ale nemluvíme o tom, co s Ruskem. Odkládáme řešení problémů a snažíme se vyhnout debatám o budoucnosti. Známý ukrajinský historik Ivan Lysjak-Rudnyckyj ve svých slavných esejích psal, že ukrajinský národ dvakrát zanikl, aby se třikrát zrodil. Měl na mysli tři státní útvary, které Ukrajinci chápou jako své vlastní. Ty, ve kterých ukrajinská území a ukrajinská elita nebyly součástí žádného impéria. Kdy ukrajinský národ tato impéria neposiloval intelektuálně i vojensky. To je ten zdroj, který i dnes Moskva hledá a o který bojuje na Ukrajině. Ne černozem, ne vzácné minerály, ale lidský zdroj, který ji má posílit. Děláme obrovskou chybu, když říkáme, že tato válka je nesmyslná nebo že lidé jako Vladimir Putin se zbláznili. Rusko nezačalo válku bezdůvodně. Zločinně ano, ale ne bezdůvodně. Ostatně Moskva o tom mluví od samého počátku. Přiznává, že tato válka je pro ni válkou existenční. Přežije jen, pokud ji vyhraje. Prohraje-li tuto válku, je…