Napětí mezi Čínou a USA roste

<img width="640" height="426" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/11/F202111060264901.jpeg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="ČTK" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/11/F202111060264901.jpeg 640w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/11/F202111060264901-300x200.jpeg 300w" sizes="(max-width: 640px) 100vw, 640px" />Telefonát mezi prezidenty Spojených států a Číny podle předpokladů nic podstatného nevyřešil. To koneckonců už podle vyjádření americké administrativy nebylo jeho cílem. Tím byla spíš snaha zmírnit momentální napětí mezi oběma zeměmi, a především předejít omylům a chybným odhadům, které by mohly vyústit v otevřený konflikt mezi Washingtonem a Pekingem. Čína v posledních letech stupňuje frekvenci i rozsah cvičení v okolí Tchaj-wanu a naznačuje, že je ochotna ostrov ovládnout i silou. Prezident Biden řekl, že v případě napadení ostrova jej Spojené státy budou bránit, což ale vzápětí mírnil mluvčí Bílého domu s tím, že stále platí americká pozice strategické nejednoznačnosti. Teď se spekuluje o tom, že by na oficiální návštěvu ostrova měla přijet předsedkyně americké sněmovny Nancy Pelosiová. Peking jako obvykle v podobných situacích vyhrožuje blíže nespecifikovanými odvetnými kroky. Roky rostoucího sebevědomí a napětí Je třeba jasně říci, že současné vyhrocené vztahy mezi oběma velmocemi nejsou záležitostí posledních týdnů či měsíců. Ani oficiální návštěva předsedkyně sněmovny, která je v americkém politickém systému třetí nejdůležitější figurou po prezidentovi a viceprezidentovi, sama o sobě není příčinou zvýšeného napětí. Na vině je rostoucí čínská asertivita a agresivita, kterou lze pozorovat minimálně od začátku druhého funkčního období prezidenta Si Ťin-pchinga. Částečně je to tím, že se Peking cítí silnější než v minulosti. Když například na Tchaj-wan v roce 1997 zavítal tehdejší předseda americké sněmovny Newt Gingrich, Čína žádné výhrůžky do světa nepouštěla. To v roce 2020, kdy ostrov navštívil ministr zdravotnictví Alex Azar, už komunističtí funkcionáři a jimi kontrolovaná státní média hrozili ostrou reakcí. Nakonec došlo k provokaci, kdy čínské bojové letouny překročily dělicí linii v polovině úžiny oddělující ostrov od pevniny. Hongkong, Ujghurové a lidská práva V posledních dvou až třech letech se pak také zesílilo utahování šroubů v samotné Číně. Peking porušil svůj vlastní závazek, že v Hongkongu, který mu Británie vrátila v roce 1998, nebude zavádět čínský politický systém. Po brutálním potlačení demonstrací proti zákonům, které by čínským úřadům umožňovaly stíhat občany Hongkongu, došlo k naprostému ovládnutí tamních institucí pročínskými loutkami. V provincii Sin-ťiang pak komunistický režim provádí genocidu muslimského obyvatelstva z etnika Ujghurů a podobně jako předtím Tibet zaplavuje celou „autonomní“ oblast přistěhovalci z řad etnických Han Číňanů. Provozuje ohromné koncentrační tábory, které nazývá převýchovnými. Provádí masové sterilizace a snaží se naprosto zlikvidovat původní kulturu. Je ironické, že země používající tyto brutálně koloniální metody svou propagandu v Africe staví na odmítání západního neokolonialismu. Ovládnout Tichomoří V zahraniční politice Peking také přitvrdil, a to jak rétoricky, tak reálně, a nejedná se zdaleka jen o otázku Tchaj-wanu. Stupňuje tlak na Japonsko a Austrálii, s níž dokonce vede celní válku. Staví další vojenské základny v Jihočínském moři, které si nárokuje v rozporu s mezinárodním právem jako své výlučné vlastnictví. Amerika začala pod prezidentem Bidenem cíleně budovat koalici zemí, které rozpínavost Číny ohrožuje. Projekt je ale zatím teprve v počátcích a mnohé země krom ohrožení Čínou vlastně nic dalšího nespojuje natolik, aby se dokázaly skutečně sjednotit. I proto možná Si Ťin-pching může mít pocit, že je potřeba jednat co nejdříve, než se Americe podaří vybudovat skutečně široké a funkční spojenectví, jehož součástí budou například Indie, Japonsko, Austrálie, ale které budou podporovat i evropské země, především Británie, Francie a Německo. Riziko konfliktu je malé, ale roste Zároveň je ale třeba říci, že faktory, které Peking vedou k ostražitosti a hovoří naopak proti přímému konfliktu s USA, pořád převažují. Čína zažívá nelehké období, co se ekonomiky týče. Covid a současné zpomalování světové ekonomiky v důsledku ruské agresivní války proti Ukrajině dopadají i na říši středu. Neochota čínských firem, mnohdy vlastněných státem, pomoci Rusku obcházet sankce dodávkami nesvědčí zrovna o tom, že by Peking byl ochoten jít do přímého, byť jen ekonomického konfliktu s Washingtonem. Proto asi ani případná návštěva Nancy Pelosiové nebude rozbuškou onoho roky doutnajícího napětí. Nelze ale vyloučit, že dojde k provokaci, která se vymkne. Do oblasti míří svaz amerického námořnictva vedený letadlovou lodí USS Ronald Reagan třídy Nimitz. Pokud by se například čínské stíhačky přiblížily k letadlu s předsedkyní sněmovny, jak naznačují některá čínská média, pak by snadno mohlo dojít k incidentu, který by mohl rychle eskalovat do ohromného konfliktu. Lze doufat, že i když zrovna tohle oficiální zprávy o telefonátu obou prezidentů nezmiňují, tak o tom spolu prezidenti obou zemí mluvili.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #Čína #Nancy Pelosi #Tchaj-wan #USA

Publikováno: 29.7.2022

Telefonát mezi prezidenty Spojených států a Číny podle předpokladů nic podstatného nevyřešil. To koneckonců už podle vyjádření americké administrativy nebylo jeho cílem. Tím byla spíš snaha zmírnit momentální napětí mezi oběma zeměmi, a především předejít omylům a chybným odhadům, které by mohly vyústit v otevřený konflikt mezi Washingtonem a Pekingem. Čína v posledních letech stupňuje frekvenci i rozsah cvičení v okolí Tchaj-wanu a naznačuje, že je ochotna ostrov ovládnout i silou. Prezident Biden řekl, že v případě napadení ostrova jej Spojené státy budou bránit, což ale vzápětí mírnil mluvčí Bílého domu s tím, že stále platí americká pozice strategické nejednoznačnosti. Teď se spekuluje o tom, že by na oficiální návštěvu ostrova měla přijet předsedkyně americké sněmovny Nancy Pelosiová. Peking jako obvykle v podobných situacích vyhrožuje blíže nespecifikovanými odvetnými kroky. Roky rostoucího sebevědomí a napětí Je třeba jasně říci, že současné vyhrocené vztahy mezi oběma velmocemi nejsou záležitostí posledních týdnů či měsíců. Ani oficiální návštěva předsedkyně sněmovny, která je v americkém politickém systému třetí nejdůležitější figurou po prezidentovi a viceprezidentovi, sama o sobě není příčinou zvýšeného napětí. Na vině je rostoucí čínská asertivita a agresivita, kterou lze pozorovat minimálně od začátku druhého funkčního období prezidenta Si Ťin-pchinga. Částečně je to tím, že se Peking cítí silnější než v minulosti. Když například na Tchaj-wan v roce 1997 zavítal tehdejší předseda americké sněmovny Newt Gingrich, Čína žádné výhrůžky do světa nepouštěla. To v roce 2020, kdy ostrov navštívil ministr zdravotnictví Alex Azar, už komunističtí funkcionáři a jimi kontrolovaná státní média hrozili ostrou reakcí. Nakonec došlo k provokaci, kdy čínské bojové letouny překročily dělicí linii v polovině úžiny oddělující ostrov od pevniny. Hongkong, Ujghurové a lidská práva V posledních dvou až třech letech se pak také zesílilo utahování šroubů v samotné Číně. Peking porušil svůj vlastní závazek, že v Hongkongu, který mu Británie vrátila v roce 1998, nebude zavádět čínský politický systém. Po brutálním potlačení demonstrací proti zákonům, které by čínským úřadům umožňovaly stíhat občany Hongkongu, došlo k naprostému ovládnutí tamních institucí pročínskými loutkami. V provincii Sin-ťiang pak komunistický režim provádí genocidu muslimského obyvatelstva z etnika Ujghurů a podobně jako předtím Tibet zaplavuje celou „autonomní“ oblast přistěhovalci z řad etnických Han Číňanů. Provozuje ohromné koncentrační tábory, které nazývá převýchovnými. Provádí masové sterilizace a snaží se naprosto zlikvidovat původní kulturu. Je ironické, že země používající tyto brutálně koloniální metody svou propagandu v Africe staví na odmítání západního neokolonialismu. Ovládnout Tichomoří V zahraniční politice Peking také přitvrdil, a to jak rétoricky, tak reálně, a nejedná se zdaleka jen o otázku Tchaj-wanu. Stupňuje tlak na Japonsko a Austrálii, s níž dokonce vede celní válku. Staví další vojenské základny v Jihočínském moři, které si nárokuje v rozporu s mezinárodním právem jako své výlučné vlastnictví. Amerika začala pod prezidentem Bidenem cíleně budovat koalici zemí, které rozpínavost Číny ohrožuje. Projekt je ale zatím teprve v počátcích a mnohé země krom ohrožení Čínou vlastně nic dalšího nespojuje natolik, aby se dokázaly skutečně sjednotit. I proto možná Si Ťin-pching může mít pocit, že je potřeba jednat co nejdříve, než se Americe podaří vybudovat skutečně široké a funkční spojenectví, jehož součástí budou například Indie, Japonsko, Austrálie, ale které budou podporovat i evropské země, především Británie, Francie a Německo. Riziko konfliktu je malé, ale roste Zároveň je ale třeba říci, že faktory, které Peking vedou k ostražitosti a hovoří naopak proti přímému konfliktu s USA, pořád převažují. Čína zažívá nelehké období, co se ekonomiky týče. Covid a současné zpomalování světové ekonomiky v důsledku ruské agresivní války proti Ukrajině dopadají i na říši středu. Neochota čínských firem, mnohdy vlastněných státem, pomoci Rusku obcházet sankce dodávkami nesvědčí zrovna o tom, že by Peking byl ochoten jít do přímého, byť jen ekonomického konfliktu s Washingtonem. Proto asi ani případná návštěva Nancy Pelosiové nebude rozbuškou onoho roky doutnajícího napětí. Nelze ale vyloučit, že dojde k provokaci, která se vymkne. Do oblasti míří svaz amerického námořnictva vedený letadlovou lodí USS Ronald Reagan třídy Nimitz. Pokud by se například čínské stíhačky přiblížily k letadlu s předsedkyní sněmovny, jak naznačují některá čínská média, pak by snadno mohlo dojít k incidentu, který by mohl rychle eskalovat do ohromného konfliktu. Lze doufat, že i když zrovna tohle oficiální zprávy o telefonátu obou prezidentů nezmiňují, tak o tom spolu prezidenti obou zemí mluvili.