Národním divadlem naposledy zazněl hlas Luďka Munzara. Loučit se přišly stovky lidí
Nad střechou divadla před obřadem přeletělo dvoumotorové letadlo typu L-200 Morava, které připomnělo Munzarovu vášeň pro letecký sport.
Publikováno: 1.2.2019
Pietní akt v zaplněném divadle zahájila audionahrávka, na které Munzar recitoval báseň Františka Novotného Až bude moje duše bez těla, kterou zhudebnil Jiří Pavlica.
"Luděk Munzar měl dar spojovat výbušnost s elektrizujícím napětím, bystrý intelekt s pevnou vůlí, střídmost, cudnost a křehkost s živelnou energií, sžíravou ironií i sarkasmem. Umělecká autorita, záhy uznávaný a oblíbený partner starších kolegů a kolegyň, později vzor pro mladší i nejmladší - nejen hereckým uměním, ovládajícím brilantně plastickým gestem i mluvou velký prostor ´kamenného divadla´," uvedl ve smuteční řeči ředitel Národního divadla Jan Burian.
"Pro moji generaci byl také nezapomenutelným Bláhou v Macháčkových Našich furiantech. Postavou plnou lásky a opravdové cti. Poctivým člověkem bez kompromisů, jehož postoj se obracel ke svědomí nás všech, kteří jsme seděli v hledišti," dodal Burian.
V minulosti Burian připustil, že se s Munzarem kvůli situaci v Národním divadle často dohadoval. Z divadla Munzar odešel společně s manželkou Janou Hlaváčovou v roce 1990, když se jejich představy o poslání a směřování divadla rozešly s představami nového vedení první scény. Ředitelem Národního divadla byl v té době Ivo Žídek.
Munzar hrál také v desítkách televizních filmů a seriálů a výrazně se uplatnil v rozhlase a dabingu. Patřil k nemnoha českým umělcům, kteří nepodepsali takzvanou Antichartu odsuzující prohlášení Charty 77. Za rok 2011 obdržel cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství.