Náš kuchař Rusy zastavil. Taky ale nemusíme vždycky bojovat až do posledního, vzkázal ukrajinský velitel
Publikováno: 11.6.2024
Ano, došlo ke kritickým okamžikům, kdy jsme museli poslat do boje i kuchaře, lazebníky a zásobovače, ale bylo to z dobrého důvodu a se zkušeným velením. Jsou případy, kdy je nutné hájit pozici za každou cenu, ale to proto, aby nebyli ohrožení druzí. Držet ale poslední dům v beznadějně obsazené vesnici jen proto, aby velitelé nebyli potrestáni za její ztrátu, to nedává smysl, píše ukrajinský důstojník. Vzácně otevřené vyjádření zveřejnil na stránkách deníku Ukrajinská pravda velitel 79. výsadkovo-útočného pluku Ivan Matějko. Píše o tom, že poslední týden byl pro něj náročný, a navíc přišel o muže ze svého nejbližšího okolí, o svého spojaře. Byl to jeden z vojáků, na které ve chvílích nouze spoléhal nejvíce a který ho v případech nouze také dokázal zastoupit. Ovládal řadu dovedností jako zvěd, spojař, kulometčík i mechanik. Uměl zacházet také s bezpilotními letouny. To všechno je ale již minulost, protože dostali rozkazy od své operačně-taktické skupiny, aby lidé z podpůrných jednotek nastoupili k pěchotě. Dopředu tak zamířili, jak Matějko píše, také kuchaři, spojaři, nebo řidiči. Prý proto, aby se „zvýšila efektivita bojových operací“. Matějko popisuje, že do boje jsou nadále posílání i veteráni, kteří v minulosti utrpěli zranění s následky, stárnoucí muži s vysokým krevním tlakem, ale i úzkoprofiloví specialisté jako jsou elektrikáři, řidiči všech kategorií, anebo zmínění spojaři. Proč bojovat do posledního? Matějko se pozastavil nad třemi modelovými situacemi, které znamenaly, či mohly znamenat ztráty na lidských životech. V prvním případě hovořil o chvíli, kdy byli…