Náš pomník oslavuje okupaci, ne osvobození, tvrdí v Litoměřicích. Město ho neodstraní

#Domácí

Publikováno: 22.8.2023

Už od roku 1975 stojí na rohu litoměřických Jiráskových sadů pískovcová socha. Zhruba čtyři metry vysoký voják drží v jedné ruce vlajku, v druhé samopal PPŠ-41 Špagin. Od loňského října mu z hrudi stéká červená barva. Minulou neděli mu navíc devětapadesátiletý muž na podstavec napsal velkou černou číslici 68, která odkazuje na rok okupace Československa. Pachatele policie dopadla a hrozí mu až dvouleté vězení.

Socha se nelíbí ani místní iniciativě, která požaduje její úplné odstranění. Aktivista Zdeněk Paclík tvrdí, že socha i kvůli svému názvu uctívá Sovětskou armádu, která vznikla až v roce 1946, a nikoliv Rudou armádu, která se na konci druhé světové války podílela na osvobození Československa. "Pomník tedy nemá co do činění s osvobozením a koncem druhé světové války. Je to pomník oslavující sovětskou armádu, která nás v roce 1968 napadla," vysvětluje Paclík.

Dílo sochaře Otakara Petroše vzniklo podle vojenského historika Prokopa Tomka se záměrem demonstrovat přátelství se sovětským národem. "Rok 1975 ukazuje, že to časově směřovali k výročí osvobození, ale je pravda, že v době osvobozování Československa šlo o Rudou armádu," říká Tomek. 

Místostarosta Litoměřic Jiří Adámek (ANO) tvrdí, že veškeré archivní materiály i rozhovory s pamětníky dokazují, že pomník byl odhalen jako připomínka roku 1945 a s normalizací nemá nic společného. Město tedy památník neodstraní.

Ve spolupráci s historiky chce prozkoumat archivy a k soše umístit edukativní texty. "Budou popisovat proměnu prostoru i s vysvětlením toho, při jaké příležitosti byl tento pomník postaven a co představuje. Chceme občanům dát ucelený obraz a nechceme, aby se o tom šířily různé polopravdy a nepravdy," popisuje Adámek. 

Nejedná se o první pokus o odstranění památníku. Krátce po revoluci v roce 1991 navrhli zastupitelé Litoměřic jeho likvidaci, nakonec však došlo pouze k sejmutí nápisu "Čest a sláva Sovětské armádě" z památníku a také o oddělání všech úchytů na věnce. Od té doby památník někdo několikrát poškodil. 

První vlna odstraňování sovětských pomníků začala už po roce 1968 a to bez ohledu na to, že měly připomínat konec druhé světové války. "Lidé spontánně poškozovali a likvidovali pomníky Rudé armádě, přestože se vztahovaly k osvobození. Začali je považovat jako připomínku armády, která ztratila rokem 1968 dosavadní kredit a úctu," tvrdí Tomek. 

Online petici za odstranění pomníku podepsalo zatím necelých 300 lidí. Její autoři pořádali u památníku v pondělí na výročí 21. srpna akci, které se zúčastnila zhruba třicítka lidí. Jedním z nich byl rodilý Litoměřičan Václav Jaroš, podle kterého by stačilo pomník přejmenovat. Tvrdí, že místní ho považují za připomínku osvobození. "Jako děti jsme sem chodili v květnu na výročí konce války. Myslím, že jde jen o ten blbý název. Tak proč ho nepřejmenovat a neudělat z toho pietní místo padlých vojáků," ptá se Jaroš.

Místopředseda Adámek nepovažuje název za natolik důležitý, aby bylo potřeba ho měnit. "V době, kdy pomník stavěli, lidé nerozlišovali mezi Rudou a Sovětskou armádou. I teď všichni o památníku mluví jako o rudoarmějci, případně vojákovi. Nikdo o něm nehovoří jako o sovětském vojákovi, ostatně i jeho vzezření tomu neodpovídá. Je možné ho přejmenovat, ale na argumentaci to nic nemění," tvrdí Adámek.

Historik Tomek upozorňuje, že odstraňování či upravování památníků by mělo vždy probíhat s ohledem na názor místních. Místostarosta Adámek tvrdí, že v Litoměřicích před několika lety proběhla anketa o tom, zdali památník odstranit. Většina občanů ale byla prý proti. "Iniciativa o odstranění památníku se objevila až teď v souvislosti se zvěrstvy, co páchá Rusko na Ukrajině. Já osobně to vnímám jako přenesený problém," říká místostarosta.