Náš postoj ke konfliktu v Gaze má být zásadní. Otázkou není zda, ale proč a jak pomoci Izraeli
Publikováno: 26.10.2023
KOMENTÁŘ / K těmto řádkům mne inspiroval článek Jana Macháčka „Čtyři mýty o Blízkém východu“ v Lidových novinách ze čtvrtka 19. října t. r. Pan Macháček se jako obvykle schovává za jiného, tentokrát za to, co před časem napsal americký profesor Hal Brands v Bloombergu. (Vše se stalo ještě aktuálnější v souvislosti s tím, co nedávno řekl na adresu Izraele generální tajemník OSN Guterres, a s izraelskou reakcí na jeho slova.) Nepochybuji, že v tom, s čím pan prof. Brands přišel, je i leccos pravdy. Já se ovšem chci věnovat tomu, co z toho teď učinil náš rektor Školy čar a kouzel v babišovských Bradavicích. Mimo jiné i proto, že se to, ať chceme či nechceme, dotýká i nynější politické situace v mé vlasti. Americká i izraelská strategie, jak píše pan Macháček, prý teď vyžadují nejen revizi práce izraelských a amerických zpravodajských služeb, ale i revizi izraelských a amerických intelektuálních selhání, z nichž vzešly. Izraelci i Američané propadli čtyřem intelektuálním nezdarům, které článek rozebírá. Falešná analogie Předtím jen na okraj podotýkám (není to až tak nedůležité), že průběh konfliktu v Gaze a všechno, co se od něj teď odvíjí, se dnes i u nás často srovnává s předchozími údajnými nezdary Izraele, především s „jomkipurskou válkou“ z roku 1973 ad. Střetnutí a vše, co z něho vzešlo, se přitom vykládá dost jednostranně. Pravda je, že Izrael nakonec stabilizoval své postavení a vztahy s důležitými arabskými sousedy (Egypt, Jordánsko). Daleko plodnější mi proto přijde vzpomenout v souvislosti se 7. říjnem tohoto roku na jinou, dávnější výraznou pohromu, totiž americkou: na japonský útok na americkou námořní základnu v Pearl…