Naše města stále hyzdí rudoarmějci. Jsou urážkou národní hrdosti
Publikováno: 6.5.2023
KOMENTÁŘ / Blíží se opět výročí takzvaného osvobození Rudou armádou. Kdysi šlo o jeden z nejodpornějších svátků totalitního režimu. Už druhý rok si ho budeme připomínat pod dojmem brutální a zločinné ruské invaze na Ukrajinu. Už proto je načase, abychom provedli důkladnou revizi historické paměti a celý blud o našem "osvobození" definitivně zavrhli. Na mnoha náměstích naší země stále straší obludné sochy sovětských vojáků. Někde mávají kulomety jako třeba rudoarmějec ve Znojmě, jinde se objímají a líbají s českými partyzány nebo s dělníky. Jsou vyvedeni v idiotských pózách, jež nevyjadřují dobrotu a humanitu, nýbrž dobytí cizího území, jako například sovětský voják v Ostravě, který v podstatě na pomníku chráněném jako národní kulturní památka v podstatě hajluje. Umělci, kteří se jako Vincenc Makovský či Konrád Babraj, zaprodali diktatuře, nebyli původně bez talentu a bez rozhledu. Dobře znali vývoj světové umělecké tvorby a uměli pracovat s kamenem i s kovem. Jenže styl jejich vyjadřování nese všechny znaky totalitního režimního kánonu a je zajímavé, že díla takzvaného socialistického realismu se takřka přes kopírák podobají režimním dílům nacistické Třetí říše. Představme si, že bychom si na našich náměstích vystavovali vojáky Wehrmachtu v bojových pózách. Je to samozřejmě nemyslitelné. Kdyby Hitler vyhrál válku, tak by ale takové sochy opravdu u nás mohly stát. Nakonec ale Československo dobyl Stalin, tak tu máme vojáky Rudé armády. Debata o údajném osvobození Československa je už takřka zbytečná. Každý, kdo má všech pět po hromadě, ví, že se Sovětský svaz nejprve s nacistickým Německem spikl proti Polsku a…