Naše politické naděje do budoucna? Nic moc, pořád žijeme v Babišistánu
Publikováno: 24.5.2023
KOMENTÁŘ / Vstoupili jsme do další etapy ve vývoji naší země. Polistopadová demokracie kdysi nesplnila očekávání, s nímž náročná česká veřejnost vstupovala do trosek po ruské kolonii, co se nakonec jmenovala „ČSSR“. Polistopadová demokracie měla totiž nedostatky. Proto v roce 2013 vypukla Velká protikorupční revoluce, kterou iniciovali kriminalisté a prokurátoři (ne všichni!). Do čela se jí nakonec postavil vzorový polistopadový podnikatel Andrej Babiš, který by vlastně měl být v centru profesionální pozornosti iniciátorů. Spustil to, čemu se říká „Nové pořádky“, a dokázal strhnout většinu české veřejnosti. Do dvanácti let ho měli všichni plné zuby. Babiš pak prohrál s dostatečnou ztrátou volby do poslanecké sněmovny a po necelých dvou letech víceméně drtivě i prezidentské volby. To, co nadešlo, však neznamenalo ani obnovu politické normálnosti, ani rekonstrukci polistopadové demokracie. Byla to politická změna, jistě. Máme novou vládu a nového prezidenta. A optimisté mohou doufat, že to není změna k horšímu. Studená občanská válka To, co propuklo nyní, je studená občanská válka. Hlavním prostředkem politického zápasu je systematická a vytrvalá politická obstrukce, kterou provozuje nynější opozice. Jistě, i to patří k demokracii, říká dnes kdekdo. Problém je, že politická demokracie nemůže stát na systematické a dokonalé obstrukci. Předem říkám, že sympatizuji s těmi, kdo v posledních dvou volbách (do PS i v té prezidentské) vyhráli. Jenže když se to takhle řekne, není to úplně přesné. Ve hře jsou vlastně tytéž strany jako v předchozích babišovských Nových pořádcích: a když to vezmeme věcně a bez příkras, pak se vlastně změnilo jen to, že se teď přechodně a dočasně dostala k moci opozice, kdežto…