Natálie Kocábová: Vždycky jsem si připadala jako vyděděnec. Najednou jsem zjistila, že už nejsem známá
Publikováno: 7.4.2024
ROZHOVOR / Natálie Kocábová, narozená v Praze v roce 1984, je básnířka, prozaička, autorka divadelních her i televizních scénářů, zpěvačka, matka tří dětí, dcera hudebníka Michaela Kocába. V rozhovoru se spisovatelkou Biancou Bellovou se vyjadřuje k tomu, jak tvoří, co (ne)vyčítá rodičům a proč je pro ni čtyřicítka zlomový věk: „Poprvé jsem zažila něco, co jsem slyšela u druhých, totiž že už nemůžu. Už jsem nebyla schopna udělat cokoliv.“ Natálie Kocábová (NK): Proč jsme tady? Bianca Bellová (BB): Protože dělám rozhovory se zajímavými ženami. NK: Jo, to je moc dobrý. Já poslouchám výborný podcast Wiser Than Me Julie Louis-Dreyfusové. Ona si zve jen ženy, které jsou starší než ona a ptá se jich, jak stárnout… BB: Budeme mluvit o tom, jak stárnout? Vnímáš to? NK: Jo, hodně, protože mi bude čtyřicet a cítím, že to je zlomový věk. BB: V čem? NK: Protože se člověk ocitne v bodě, kdy si říká, že už nemá moc času zkoušet různé možnosti, a rozhodnutí, jak se svým životem dál naložit, je mnohem důležitější. BB: A ty už to víš? NK: Právě že nevím. Ale myslím, že už jsem měla krizi středního věku, nejspíš v souvislosti s tím, že se nejstarší syn odstěhoval. Možná že ještě nějaká krize přijde, ale už bych to nechtěla, je to nesmírně silná a matoucí emoce. BB: A myslíš, že už jsi dospěla do bodu, kdy jsi přišla na to, jaký má tvůj život smysl? NK: Jedna z věcí je, že se mi splnil jeden celoživotní umělecký sen, na kterém jsem dva roky pracovala, a bylo to…