Navalnyj poslouchal zprávu o smrti Gorbačova v lágru. Kde taky jinde v Putinově Rusku

<p><img width="2376" height="1460" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2017/04/ccc-5.png" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="ČTK" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2017/04/ccc-5.png 2376w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2017/04/ccc-5-300x184.png 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2017/04/ccc-5-768x472.png 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2017/04/ccc-5-1024x629.png 1024w" sizes="(max-width: 2376px) 100vw, 2376px" /></p><strong>Alexej Navalnyj, který momentálně sedí v lágru, kam ho po soudní frašce poslal vůdce Vladimir Putin, popisuje své dojmy ze zprávy o úmrtí Michaila Gorbačova. To spojení zprávy a místa Navalného zaujalo.</strong> <a href="https://twitter.com/navalny/status/1564922977715687424" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Píše:</a> „Vězeňský rozhlas informoval o smrti Michaila Gorbačova. Za jeho vlády byli v SSSR propuštěni poslední političtí vězni. Skutečnost, že se dnes lidé jako já dozvídají o jeho smrti z reproduktorů ve svých vězeňských celách, dokonale charakterizuje proměnu naší země, kterou tento vynikající muž inicioval. Můj vztah ke Gorbačovovi se vyvíjel od divokého podráždění – stál v cestě ‚radikálním demokratům‘, které jsem zbožňoval – ke smutné úctě. Když se ukázalo, že tito ‚radikální demokraté‘ jsou většinou zloději a pokrytci, Gorbačov zůstal jedním z mála, kteří nevyužívali moci a možností k osobnímu prospěchu a obohacení. Odstoupil pokojně a dobrovolně, s respektem k vůli svých volitelů. Už jen to je na poměry bývalého SSSR velký výkon. Jsem si jist, že jeho život a dějiny, které byly pro události konce XX. století klíčové, budou potomky hodnoceny mnohem příznivěji než současníky.“ Celkem tomu, co Navalnyj píše, rozumíme. Přes to všechno, co se o Gorbačovovi ví a nekrology to nezmiňují. Když si přečteme Grobačovovy vlastní paměti, zaujme nás, jak s respektem mluví o dost děsných postavách, jako byl třeba šéf KGB Jurij Andropov a další. V pobaltských republikách ho kvůli krvavým zásahům sovětských ozbrojených složek vnímají také jinak. Pravda o Černobylu lezla z Kremlu jak z chlupaté deky, chlupaté jak ruský medvěd. To všechno je pravda. Pořád je tady ale ten kontrast. Za Gorbačova se mohlo postupně začít mluvit o zakázaných tématech. Najednou se začalo ve volbách volit. Na začátku Gorbačovova seděli ještě v lágrech političtí vězni. Gorbačov se stal generálním tajemníkem v březnu 1985 a ukrajinský básník Vasyl Semenovyč Stus zemřel v Gulagu 4. září 1985. Šlo to pomalu a západní obdivovatelé Gorbačova by nechtěli žít v jeho SSSR nejspíš ani týden. Důležitý byl ale ten směr celého, kdy se dalo doufat, že se něco zlepší a ono se to zlepšovalo. Od roku 2000 se v Rusku všechno zhoršuje a lze jen odhadovat, kde bude to dno.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #Alexej Navalnyj #Michail Gorbačov #Vladimir Putin

Publikováno: 1.9.2022

Alexej Navalnyj, který momentálně sedí v lágru, kam ho po soudní frašce poslal vůdce Vladimir Putin, popisuje své dojmy ze zprávy o úmrtí Michaila Gorbačova. To spojení zprávy a místa Navalného zaujalo.Píše: „Vězeňský rozhlas informoval o smrti Michaila Gorbačova. Za jeho vlády byli v SSSR propuštěni poslední političtí vězni. Skutečnost, že se dnes lidé jako já dozvídají o jeho smrti z reproduktorů ve svých vězeňských celách, dokonale charakterizuje proměnu naší země, kterou tento vynikající muž inicioval. Můj vztah ke Gorbačovovi se vyvíjel od divokého podráždění – stál v cestě ‚radikálním demokratům‘, které jsem zbožňoval – ke smutné úctě. Když se ukázalo, že tito ‚radikální demokraté‘ jsou většinou zloději a pokrytci, Gorbačov zůstal jedním z mála, kteří nevyužívali moci a možností k osobnímu prospěchu a obohacení. Odstoupil pokojně a dobrovolně, s respektem k vůli svých volitelů. Už jen to je na poměry bývalého SSSR velký výkon. Jsem si jist, že jeho život a dějiny, které byly pro události konce XX. století klíčové, budou potomky hodnoceny mnohem příznivěji než současníky.“ Celkem tomu, co Navalnyj píše, rozumíme. Přes to všechno, co se o Gorbačovovi ví a nekrology to nezmiňují. Když si přečteme Grobačovovy vlastní paměti, zaujme nás, jak s respektem mluví o dost děsných postavách, jako byl třeba šéf KGB Jurij Andropov a další. V pobaltských republikách ho kvůli krvavým zásahům sovětských ozbrojených složek vnímají také jinak. Pravda o Černobylu lezla z Kremlu jak z chlupaté deky, chlupaté jak ruský medvěd. To všechno je pravda. Pořád je tady ale ten kontrast. Za Gorbačova se mohlo postupně začít mluvit o zakázaných tématech. Najednou se začalo ve volbách volit. Na začátku Gorbačovova seděli ještě v lágrech političtí vězni. Gorbačov se stal generálním tajemníkem v březnu 1985 a ukrajinský básník Vasyl Semenovyč Stus zemřel v Gulagu 4. září 1985. Šlo to pomalu a západní obdivovatelé Gorbačova by nechtěli žít v jeho SSSR nejspíš ani týden. Důležitý byl ale ten směr celého, kdy se dalo doufat, že se něco zlepší a ono se to zlepšovalo. Od roku 2000 se v Rusku všechno zhoršuje a lze jen odhadovat, kde bude to dno.