Navštívili jsme malíře Petra Pavlíka. Nemůžu malovat zátiší, když mi za krk dýchá nepokoj z toho, jak je to ve světě, říká
Publikováno: 27.4.2025
V Mánesově ulici na pražských Vinohradech vyrostl a dodnes tu bydlí jeden z největších českých malířů. Petr Pavlík za svou kariéru dokázal mnohé. Od spoluzaložení volného seskupení s názvem 12/15 Pozdě, ale přece, kde se sdružovali umělci, jež za minulého režimu neměli možnost plnohodnotně veřejně působit, přes publikaci odborných textů a mnoha vlastních výstav až po výuku na DAMU. Ve své nejnovější výstavě v Clam-Gallasově paláci se ohlíží nejen za svojí celoživotní tvorbou, ale zároveň ukazuje, že má stále co říct. S redakcí Forum24 jsme se vydali k umělci domů a společně jsme probrali jeho životní dílo i pohled na současné dění. Ihned po příchodu do bytu je jasné, že zde bydlí kreativec. Na zdech visí bezpočet Pavlíkových obrazů a všechny police jsou tak přeplněné knihami, až se pod jejich tíhou ohýbají. V rohu místnosti, kde společně hovoříme o životě, tvorbě i politice, má malíř počítač, který lemují desítky papírků s poznámkami. Momentálně totiž pracuje na novém odborném článku zabývajícím se koncem dějin. Naproti jsou dvě obrovské skříně naplněné šanony s různými poznámkami, texty a nedokončenými knihami, které za léta svého působení napsal. Petr Pavlík sedí v koženém křesle a s pohledem přes brýle, které balancují na krajíčku nosu s úsměvem vypráví o své tvorbě, životě i pohledu na současný svět. V jednom ze článků, které k nové výstavě nedávno vyšly se píše, že se stává králem na cestě do dětství. „Kdysi jsem prohlásil, že se stále dobývám do dětství. Je pravda, že je ve mně něco infantilního, takže jsem tak trošku dítě, který pozoruje svět z kočárku,“ uvažuje malíř. Dlouholetým motivem jeho…