„Ne znamená ne“. Nová definice znásilnění je kompromisem napříč stranami. Měla by více chránit oběti
Publikováno: 10.1.2024
O nové definici znásilnění se vedla debata již dlouho, ministerstvo spravedlnosti její podobu řešilo od dubna. V červnu představilo dvě možné varianty. První ponechávala definici stejnou, jako je dosavadní – tedy vyžadovala prvek násilí –, a navíc měl vzniknout trestný čin nesouhlasný pohlavní styk. Druhou variantou byla redefinice pojmu tak, že namísto projevu násilí stačí ke spáchání znásilnění nesouhlas oběti. Vláda nakonec krátce před Vánoci schválila druhou variantu, tedy definici založenou na zásadě „ne znamená ne“. Dosud platí právní úprava, kde se znásilnění pojí s násilím či jinou pohrůžkou. Podle návrhu, který bude nyní schvalovat Poslanecká sněmovna, se tohle ale mění a znásilnění bude definované jako jednání „proti seznatelné vůli“. Nesouhlas lze podle návrhu projevit nejen slovně, ale také gestem, pláčem nebo zaujetím obranné pozice. O návrhu se dlouho vedly expertní i politické diskuse, podíleli se na něm jak zástupci vládních stran, tak opozičního hnutí ANO. Má tak velkou šanci na podporu ve sněmovně. „Debata byla i o tom, zda bude podmínkou pro znásilnění to, že pachatel musí použít násilí, jako je to dnes, nebo jestli stačí, když oběť řekne ne, případně jestli naopak musí říct ano. Zůstali jsme někde na půli cesty, to znamená, že jsme použili princip ‚ne je ne‘. Myslím, že to je maximum možného,“ hodnotí pro FORUM 24+ podobu nové definice poslankyně Barbora Urbanová (STAN), která se na návrhu podílela. Souhlasná varianta se nekoná O schválení návrhu vládou informovali Piráti, kteří původně bojovali za „souhlasnou variantu“. „Současné zákony jen omezeně chrání ženy a další oběti, pokud jsou donuceny k sexu bez použití násilí. Kolem problematiky sexuálního násilí navíc stále panuje určité tabu a přetrvávají mnohokrát vyvrácené mýty a předsudky.