Nebezpečné dojetí nad Ruskem. Žádné tajemství, asijská autokracie

<p><img width="1280" height="853" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/04/13-Borodino-2012-D.-Kyndrov†.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="Dana Kyndrová" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/04/13-Borodino-2012-D.-Kyndrov†.jpg 1280w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/04/13-Borodino-2012-D.-Kyndrov†-300x200.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/04/13-Borodino-2012-D.-Kyndrov†-1024x682.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/04/13-Borodino-2012-D.-Kyndrov†-768x512.jpg 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/04/13-Borodino-2012-D.-Kyndrov†-640x426.jpg 640w" sizes="(max-width: 1280px) 100vw, 1280px" /></p><p class="p2">Už dvě století se Evropou a světem šíří fáma, že Rusko, postupně označované jako Moskevská Rus, Ruské impérium, Sovětský svaz a nyní Ruská federace, představuje neproniknutelné tajemství a neuchopitelnou hádanku. Opakovaně se objevují řeči o široké ruské duši a pravoslavných Rusech jako nejduchovnějším národě, jehož nábožensko-politické výkony nelze poměřovat s ničím jiným na tomto světě. Pojmy jako „ruské mystérium“ či „ruská hádanka“ se zabydlely nejen v naší západní filosofii a teologii. Často s nimi operují i státníci a politici, nebo dokonce politologové. Jenže je tu zásadní problém – sentimentální představy o tajemném Rusku šíří především samotní Rusové. Odkud se tento nebezpečný nesmysl vzal? A proč mu i dnes mnozí lidé na Západě dojatě věří?</p> <p class="p2">Když v letech 1792–1793 pobýval v Rusku z pověření Královské české společnosti nauk Josef Dobrovský, zakladatel moderní slavistiky, za ruskou imperiální fasádou rozhodně žádné tajemství nehledal, ba ani nenalézal. Naopak docela příkře popsal ruskou bídu a namyšlenost, byl zklamán intelektuální úrovní ruských vědců i hloupostí pravoslavných duchovních. Nepříznivý dojem na něj udělal ruský venkov s poddajnými mužiky, kteří jej navíc okradli o větší sumu peněz. U Dobrovského nenalezneme blouznění o „široké ruské duši“, pouze osvícenecký zájem o Rusko jako zemi exotickou a kuriózní.</p> <p class="p4">Rusko příliš nezměnily ani napoleonské války, které je vtáhly do evropského konfliktu, aby se nakonec samo stalo významným evropským geopolitickým aktérem. Právě naopak. Ruský myslitel Petr Čaadajev, který s ruskými vojsky došel až do Paříže, si intenzivně uvědomoval odlišnost Ruska od Evropy, jeho zaostalost a krutost. V letech 1828–1831 sepsal francouzsky Filosofické listy, v nichž nemilosrdně pojmenoval jinakost ruské společnosti: „Procházíme časem tak podivně, že nám s každým krokem vpřed mizí předešlý okamžik v nenávratnu. To je ovšem přirozený důsledek kultury založené výhradně na přejímání a napodobování. Neznáme vnitřní vývoj, přirozený pokrok. […] Jsme jako děti, které nikdo nena­učil myslet samostatně.“</p> <p class="p5">A ostře viděl Rusko i francouzský aristokrat Astolphe de Custin, který po něm roku 1839 několik...</p>