Nedáte si kafíčko? Karel Schwarzenberg a jeho příběh ze starých časů
Publikováno: 22.11.2023
VZPOMÍNKA / Když jsem letos 25. dubna odcházel za Karlem Schwarzenbergem do Národní kavárny na Národní třídě v Praze, netušil jsem, že to bude naše poslední setkání. S „knížetem“, jak byl všeobecně nazýván, jsem předtím již párkrát hovořil, ale vždy to byla setkání spíše společenská s lehkými konverzačními tématy. Toto setkání mělo být pracovní. Poprosil jsem totiž pana Schwarzenberga, aby korigoval má zjištění v genealogii a heraldice svého rodu. V závěru se ovšem kníže rozpovídal i o dalších tématech, z nichž mě nejvíce zaujala tato příhoda: Když jsem byl ještě v Rakousku, navštívil jsem jednoho dne císařovnu Zitu. Ta mě vlídně přijala, a protože věděla, že jsem z Čech, zeptala se mě: „Nedáte si kafíčko?“. Rozumíte? Takhle, česky „Nedáte si kafíčko?“. Četl jsem o ní někde, že prý česky moc dobře neuměla. Mohu potvrdit, že to není pravda. Navíc již jako manželka tehdejšího arcivévody Karla a jako budoucí císařovna se musela učit hlavním jazykům monarchie. Vyprávěla mi o tom. Vzpomínala například, že když byla jednou s manželem na audienci u císaře Františka Josefa I., zmínil se budoucí císař Karel svému prastrýci, že se již obstojně naučila česky. Císař se prý na ni podíval a pravil: „No to je hezké, děvenko, ale teď se budeš muset začít učit maďarsky.“. Přišlo mi to ze strany Františka Josefa I. vůči mladé dívce opravu trochu nezdvořilé. Napjatě jsem poslouchal a uvědomil jsem si, že ve svém životě asi neuslyším příliš mnoho takových dalších historek, ve kterých by vystupovali naši bývalí panovníci, či dokonce hovořili přímou řečí. Přestože byl Karel Schwarzenberg v mnoha ohledech…