Nejde o patnáct korun. Musíme hlavně lépe definovat, co má Česká televize dělat
Publikováno: 5.3.2025
KOMENTÁŘ / Diskuze o zvýšení koncesionářských poplatcích o patnáct korun u nás nabývá až obludných rozměrů. Pořád se řeší nepatrné zvýšení poplatku, zatímco se ty nejpodstatnější otázky týkající se veřejnopráních médií nacházejí úplně jinde. Veřejnoprávní média existují v každé civilizované evropské zemi. O konkrétní formě financování se ale vždy dá diskutovat. Koncesionářské poplatky se odvádějí mimo jiné v Německu a v Rakousku, jinde (Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Maďarsko, Slovensko či Švédsko) se televize a rozhlas financují přímo ze státního rozpočtu. Mimochodem, ve zmíněném Německu se platí 460 korun měsíčně za každou domácnost, bez ohledu na to, jaké přístroje vlastní či nevlastní. Nikomu jistě není příjemné platit různé poplatky, ale diskuze o částce 150 korun měsíčně za televizi je snad až zbytečně bouřlivá. Ceny se radikálně změnily a za 150 korun už se ve větších městech nedá koupit ani oběd. O 55 korunách za rozhlas ani nemluvím. Generální ředitel ČT Jan Souček má nepochybně pravdu v tom, že kromě veřejnoprávní televize a rozhlasu neexistuje v Česku jiná veřejná instituce, která by hospodařila 17 let se stále stejným rozpočtem. Hlavní problém není tato částka, důležitější je diskuze o tom, co dnes má a co nemá Česká televize dělat. Musí lépe, přesněji definovat svou úlohu, rozsah činnosti, zkrátka svůj smysl. Nehrotit estrády a nechlubit se sledovaností Generální ředitel také rád zmiňuje, že v roce 2024 byli nejsledovanější televizní skupinou v Česku s podílem na trhu přes 30 procent. Tady se ale přímo nabízí ona nechvalně proslulá fráze "sorry jako", protože nekomerční médium by…