Nejedlý zavelel: Do boje s Dvořákem!
Publikováno: 22.8.2023
„Kdybych já měl říci své mínění o Dvořákovi, nemohl bych dnes říci více než tolik, že mne Dvořák nezajímá… Patří minulosti, ale nutno sečkati, až doba na něm stráví, čeho jest třeba. Pak zmizí přirozenou smrtí…Jest to balvan, jejž si mladý český hudebník musí odvalit z cesty, aby mohl dále,“ napsal 20. prosince 1912 v Šaldově časopisu Česká kultura prof. Zdeněk Nejedlý. V té době zuřil tzv. boj proti Dvořákovi již dva roky. Zpočátku byl Nejedlý vnímán především jako historik (žák Jaroslava Golla) a estetik (žák Otakara Hostinského), který o hudbě píše ze záliby. Nicméně v roce 1905 byl jmenován prvním soukromým docentem a od roku 1908 prvním mimořádným profesorem hudební vědy na c. k. české univerzitě Karlo-Ferdinandově. Získal tak prostor pro výuku svého pohledu na Dvořákovu hudbu. Jeho tehdejší žáci a kolegové jej sice později téměř do jednoho opustili, avšak do první světové války patřili k jeho oporám, a to právě v boji proti Dvořákovi. Pokud si o této smutné kapitole z českých hudebních dějin přečteme něco v dnešních publikacích, můžeme dospět k názoru, že váha argumentů obou stran, tedy tzv. dvořákovců, soustředěných okolo časopisu Hudební revue a tzv. smetanovců z časopisu Smetana, byla vlastně stejná. Je ale faktem, že boj proti Dvořákovi se snažil Nejedlý zároveň prezentovat jako boj za záchranu Smetany, přestože z Hudebních rozhledů nepadlo proti Smetanovi jediné nactiutrhačné slovo. Nad Nejedlého obsesí Dvořákem jako by však většina současných autorů přivírala oči. Vždyť občas přece psal o Dvořákovi i pochvalně, tudíž byl vlastně objektivní. Pokud se ovšem podíváme na Nejedlého výkony právě v hudební publicistice, shledáme, že jeho objektivita je v mnoha případech pouze hraná, aby dodala více váhy následujícímu odsudku. V tomto smyslu také postupně přikládal pod kotel.