Nejslavnější český fotograf neměl domov, jen dva foťáky na krku. Přátelé riskovali krk, aby dostali ze země jeho negativy
Publikováno: 12.6.2024
Během srpnové invaze 1968 se ověsil fotoaparáty a neohroženě vyrazil do ulic. Proplétal se mezi tanky, chodil až k okupantům a několikrát před nimi musel dokonce utíkat, aby zachránil naexponované negativy. Tehdy ještě Josef Koudelka nemohl netušit, jak moc mu ty snímky změní život. Ve výborné biografii Next, kterou o něm napsala Melissa Harrisová, je to vylíčeno strhujícím způsobem. Těžko říct, kam by se kariéra nejslavnějšího současného českého fotografa ubírala, kdyby se jeho fotky ze srpnových událostí nepodařilo přes Annu Fárovou dostat do prestižní agentury Magnum Photos. Ta unikátní fotografické svědectví rozšířila do mnoha světových novin a časopisů, přičemž autor byl uveden pod krycím názvem Prague Photographer, aby neměl ve své vlasti problémy. Ačkoliv od roku 1970 pobýval v emigraci, přihlásil se Josef Koudelka k autorství snímků z invaze až po smrti svého otce na začátku osmdesátých let. Matka mu prý tehdy řekla, ať to klidně udělá, že jí už komunisti stejně nemají jak ublížit. Z Valchova až do Paříže Harrisová vypráví o Koudelkově životě víceméně chronologicky s občasnými odskoky do minulosti nebo budoucnosti. Od dětství v moravské vesničce Valchov, přes studium Průmyslové školy letecké v Praze, první fotografické pokusy, pozoruhodně experimentální snímky divadelních představení pro časopis Divadlo a pro Krejčovo Divadlo za branou až po dva vrcholné počiny fotografova českého období. Na slavném cyklu Cikáni pracoval Koudelka od roku 1961 a navázal na něj i po odchodu z Československa. Naproti tomu Invaze vznikla neplánovaně během několika hektických dnů, které nakonec vyhnaly Josefa Koudelku a spoustu dalších talentovaných…