Nejslavnější deník v dějinách. Tragický příběh Anne Frankové dojímá dodnes
Publikováno: 19.6.2024
„Vedle muže a dětí musím mít něco, čemu se mohu plně věnovat! Nechci být jako většina lidí, kteří žili pro nic. Chci být k užitku a pro radost lidem, kteří žijí kolem mne, a přece mě neznají. Chci žít dál i po své smrti,“ sní na řádkách svého deníku teprve čtrnáctiletá židovská dívka Anne Franková. Její přání se naplní, stane se autorkou jedné z nejznámějších knih v dějinách a v jistém slova smyslu tak překoná smrt. Smrt tragickou, nesmyslnou a příliš brzkou… „Jsem tak vděčná Bohu, že mě už při mém zrození obdařil schopností rozvíjet se a psát a vyjádřit tak všecko, co cítím. Psaním se od všeho oprostím, zapomenu na své trápení, moje odvaha ožije. Ale, a to je velká otázka, budu schopna napsat někdy něco velkého, stane se ze mne někdy novinářka nebo spisovatelka? Doufám, tolik v to doufám! Psaním dokážu vyjádřit všecko, své myšlenky, své ideály i své fantazie!“ čtou si dodnes miliony čtenářů po celém světě v Deníku Anne Frankové, který stále přitahuje a zneklidňuje, dojímá a rmoutí, otřásá svědomím Evropy. Nejen kvůli žalostnému osudu jeho autorky, ale i pro autentické líčení očekávání, představ a snů dospívajícího člověka, jejž stále více dusí neviditelná ruka rasové nenávisti, se její deník stal symbolem útlaku, pronásledování a vraždění milionů lidí židovského původu za druhé světové války. Na útěku před nenávistí Možná by letos slavila 95. narozeniny. Narodila se 12. června roku 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem do židovské rodiny bankovního úředníka Otty Franka a jeho ženy Edith jako Anneliese Marie. Pro rodinu, o tři roky starší sestru Margot a přátele byla vždy „Anne“, otec, který „je pro mne všechno, je to můj velký vzor a na celém světě nemiluji nikoho krom něj“,…