Největší svátek naší generace. Nenechme jeho odkaz ohrožovat extremisty z žádné strany
Publikováno: 17.11.2023
NÁZOR / Státních svátků a významných dnů je v průběhu roku docela dost. Křesťané slaví Velikonoce, Vánoce, Svátek panny Marie (připadá na Nový rok) či dny světců z naší historie (Cyril a Metoděj, sv. Václav). Starší generace pak nejvíc prožívají 8. květen či 28. říjen, neboť den vítězství a vznik Československa jistým způsobem určovaly jejich další život, případně to ti nejstarší ještě živě pamatují. Jsem ročník 1984, na konci roku 1989 mi bylo pět a půl roku. Politika byla u nás doma vždy tématem, otec zakládal spolu s dalšími Občanské fórum a jako mladí křesťané se moji rodiče podíleli na utváření naší „svobodné polis“ v nové demokratické době. Některé vzpomínky jsou živé, třeba to, když mě otec brával na první schůzky místního OF. „Jednou na to budeš vzpomínat.“ Gramodeska „Křesťanské songy a podobenství“ která vyšla zkraje roku 1990 a kde zpívali krásné písně Jaroslav Hutka, Karel Kryl, Jana Mařasová či Luboš Svoboda hrála u nás každý den. Byla odkazem k 17. listopadu a k nově nabyté svobodě pro všechny. Vnímám proto 17. listopad, který je v kalendáři zapsán jako „Den boje za svobodu a demokracii, Mezinárodní den studentstva“ jako ten den, který do velké míry určil charakter mého dalšího života. Celou povinnou školní docházku jsem absolvoval po revoluci, přestože jsme ve starých čítankách ještě měli bizarní články jako „Nemocný Lenin“ nebo „Tank číslo 24“. Až cca. od 3. třídy přišly nové učebnice, které totalitní době už nebyly poplatné. Dnes, s odstupem 34 let, se na mnohé zapomíná. Jaké to bylo, když se mohly najednou bez obav pořádat zájezdy…