Největší teroristický útok na Prahu? Město hořelo. A lidé věděli, koho za to nenávidět
Publikováno: 25.6.2025
HISTORIE / „Zdálo se, že přes okraje střech stékají ohnivé vodopády, byly to uvolněné kusy hořících došků, pršící dolů a vytvářející v podvečerním šeru pekelnou planoucí bránu. Za ní, tam někde uvnitř hořící čtvrti, se ozýval nářek a křik zatracenců, nešťastníků uvězněných ve žhavé pasti, kteří byli odsouzeni k bolestné smrti a nikdo jim už nemohl pomoci.“ Těmito slovy spisovatel Otomar Dvořák ve své knize s názvem Hořící lilie líčí pohromu, která vzplála v Praze v červnu roku 1689. Pohromu, kterou novinář Stanislav Motl v předmluvě k této knihy dokonce označuje jako největší teroristický útok na českou metropoli. „Jestliže město New York mělo své 11. září 2001, tak Praha měla svůj 21. červen 1689,“ tvrdí. Zda za katastrofou, která zabíjela a ničila domovy, stáli francouzští nepřátelé či „pouhý“ zlý úmysl vyšinutých žhářů, dodnes není jasné. Podle historičky Jany Pažoutové byla příčina mnohem prostší – první jiskra jedné z největších pohrom, co kdy Prahu postihly, mohla přeskočit vinou pouhé lidské nepozornosti. Taktika spálené země Sklonku jara roku 1689 vládlo sucho a nebývale vysoké teploty. Římskému císaři Leopoldovi I. Habsburskému však bylo horko už od září minulého roku. Francouzský král Ludvík XIV., král Slunce, znovu Evropě ukázal své mocenské touhy. Po ovládnutí Alsaska, Štrasburku nebo Lucemburska jeho armáda překročila Rýn, aby si podmanil i Rýnskou Falc. Devítiletá válka, zvaná též jako válka o falcké dědictví nebo válka Augšpurské ligy (spojenectví západo- a středoevropských zemí), začala. Habsburská monarchie se ocitla v nezáviděníhodné situaci – na západě válčila s Francouzi, na východě s Osmany.