Nelogický chcimírismus. Na Ukrajině odtrženi od reality, u Izraele rovnou diskriminace
Publikováno: 5.1.2024
KOMENTÁŘ / Dne 2. července 1953 skončila příměřím válka v Koreji. Konflikt znova na tři roky ožil v 60. letech – a dnes je opět na spadnutí jeho obnovení. - Ve zmíněné válce vojska OSN dosáhla polovičatého úspěchu v podobě ošklivé plichty s agresorem. A zároveň šlo o poslední významný ozbrojený konflikt, který snad OSN nějakým způsobem „vyřešila“. Ještě jednou: Korejská válka (provizorně) skončená před sedmdesáti lety představuje poslední významný úspěch Organizace spojených národů v řešení mezinárodních ozbrojených konfliktů. Systém OSN chápaný jako zárodek světové vlády fatálně selhal v nastolování „světa bez válek“ ještě dávno před tím, než se narodili všichni dnešní obyvatelé Země v produktivním věku. Lze diskutovat o jiných úlohách, které světová organizace více či méně úspěšně plní, což snad může ospravedlnit její další existenci – rozhodně však nikdy nebudeme tvrdit, že potřebujeme OSN kvůli tomu, abychom svět zbavili ozbrojených konfliktů. Protože tohle OSN neumí a nikdy neuměla. Zakládací dokumenty slibují, reálná historie ambici vyvrací. Systém OSN z historických důvodů nezanikl ani po pádu východního bloku v poslední dekádě 20. století. Postupně však začal být využíván coby prostředek moderování a dokonce omezování americké globální hegemonie – aniž by nějak pokročil v oblasti původních historických úkolů. Ani transformací v „antihegemonní brzdu“ ale OSN nezískala schopnost řešit mezinárodní ozbrojené konflikty, která by zakládala její autoritu v dané oblasti. Právě naopak, v některých případech, jako je válka v Sýrii, se agentury světové organizace oklikou samy podílejí na financování a udržování konfliktu – například tím, že přispívají do „humanitárního“ fondu Asmy Asadové…