Neoficiální první dáma. Alice Masaryková zasvětila život pomoci druhým. Sama bojovala s předsudky
Publikováno: 6.5.2024
„Má nejdražší Elis, má Aličenko,“ říkával s láskou budoucí první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk své nejstarší dceři. Dívenka se prý při těch slovech rděla pýchou. Její otec pro ni bude celoživotním vzorem, tím nejdůležitějším mužem jejího života a opěrným bodem nejen v časech, kdy se sama bude potýkat s nízkým sebevědomím, osamělostí a depresemi. Byla vzdělaná, emancipovaná, jako vůbec první žena u nás získala doktorát z historických věd a plnohodnotně zastupovala svou matku v roli první dámy Československa. Tíha doby i rodinné predispozice si však na Alici Masarykové vybraly svou daň. Kvůli svému postavení a pro to, že byla žena, čelila často nejen předsudkům ze strany veřejnosti, ale i vlastním nejistotám. Přesto se nenechala porazit, vytlačit, umlčet. K tomu ji hnala její vnitřní síla, odhodlání a neutuchající touha pomáhat druhým. České buchty by vynesly více Narodila se jako nejstarší dcera Tomáše a Charlotty Garrigue Masarykových 3. května roku 1879, tedy před 145 lety. Domovem jí zprvu byla Vídeň, metropole rakousko-uherské monarchie, kde její otec přednášel na univerzitě jako soukromý docent. Rodinu v těch časech tížil nedostatek financí, soukromá docentura oproti profesuře byla jen velmi málo honorovaná. Masarykovi nezbývalo nic jiného než si půjčovat od svých kolegů. Ve chvílích největší skepse dokonce uvažoval o odchodu do Ameriky, kde by si dle svých slov vydělal více peněz „pečením českých buchet a koláčů“. Alici byly tři roky, když se zasvitlo na lepší časy – otec získal pozici profesora na českojazyčné části pražské univerzity. Celá rodina tak opustila nevelký vídeňský byt a vydala se vstříc novému domovu, novému kulturnímu i jazykovému prostředí. Vzdělávat se a sportovat Oba její rodiče byli velmi vzdělaní a k lásce a úctě k vědění i umění vedli také své děti…