Nevěřte ničemu, dokud to Kreml nepopře. A až se tak stane, připravujte se na nejhorší
Publikováno: 1.3.2024
Někteří lidé zasvětili život takzvané kremlologii. Dříve studovali a analyzovali politiku Sovětského svazu, nyní dělají to stejné s Ruskou federací, ve vyjádřeních čelních představitelů vlády, prezidentů a jejich mluvčích hledali a hledají jakýsi hlubší význam, přemýšlí nad tím, co jejich slova skutečně znamenají. Občas je to obtížný úkol, přitom by možná stačilo používat jednoduchou poučku – nevěřte ničemu, dokud to Kreml nepopře. A až se tak stane, připravujte se na nejhorší. Ve stejné situaci byl Západ již nespočetněkrát. Před zhruba dvěma lety jsme stejná slova poslouchali ve vztahu k Ukrajině, o osm let dříve ve vztahu k ukrajinskému poloostrovu Krym a během uplynulých let zcela jistě ještě mnohokrát. Rusko nemá zájem na válce, neplánuje útočné akce, na Krymu nejsou naši vojáci, tvrdil tehdy ruský prezident Vladimir Putin. Dříve či později se však ukázalo, že pravda je zcela jinde. Proč to skrývat? Na konci února v roce 2014 zelení mužíčci – jak se neoznačeným vojákům později začalo říkat – vtrhli do budovy regionálního parlamentu v Simferopolu a vztyčili na budově ruskou vlajku. K jejímu obsazení došlo pouze den poté, co se před ní střetli pro- a protiruští demonstranti kvůli budoucnosti poloostrova, po svržení Kremlu nakloněného ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče. To byl ale teprve jen začátek. Během následujících dvou týdnů se stejná komanda rozprostřela po celém poloostrově, obklíčila ukrajinské vojenské základny a převzala kontrolu nad dalšími strategickými objekty. Mnohým na místě bylo jasné, že se jedná o ruské vojáky. Rusko je ale označilo za „jednotky sebeobrany“…