Nezávislost na ruském plynu je nejen zárukou evropské bezpečnosti, ale též dobrý byznys
<p><img width="640" height="427" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/06/F202102011440101.jpeg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="ČTK/DPA/Jens Büttner" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/06/F202102011440101.jpeg 640w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/06/F202102011440101-300x200.jpeg 300w" sizes="(max-width: 640px) 100vw, 640px" /></p>Proč utrácet miliardy za plynovody a terminály LNG, když levný ruský plyn nepřestal do Evropy proudit ani v dobách Sovětského svazu? Jak ukázala energetická krize posledních měsíců, tato surovina z Ruska není vždy levná a pro každého, protože do její distribuce vstupuje politika. Proto je smysluplné bojovat za energetickou diverzifikaci i za cenu značných nákladů. Taková je i geneze právě dokončeného plynovodu Baltic Pipe, díky němuž může Polsko nyní neprodloužit smlouvu s ruským Gazpromem. Je pravda, že ruský plyn do Evropy navzdory různým krizím ve vztazích s Ruskou federací řízenou režimem Vladimira Putina proudí stále. Energetická krize však ukázala, že Gazprom coby dodavatel si s důvěrou svých zákazníků nedělá těžkou hlavu. Když letos o prázdninách zásoby plynu ve skladech v celé Evropě rostly, ty ruské zůstávaly prázdné. Když se ukázalo, že náhlý nárůst poptávky po třetí vlně koronaviru vyvolal krizi nabídky a nedostatek surovin na trhu, Rusové víc plynu na starý kontinent neposlali: požadovali však spuštění plynovodu Nord Stream 2. Jak Maďarsko pomáhá Rusku Nešlo zde o peníze, je to politický cíl. Kdyby bylo ve hře jen ekonomické hledisko, rekordní ceny plynu v Evropě by posloužily jako příležitost povolit kohouty a vydělat si víc, podobně jako jiní evropští dodavatelé, kteří se neřídí politickou objednávkou z Kremlu. Šlo však o to, vynutit si zahájení dodávek plynovodem, který ještě nebyl přizpůsoben unijním předpisům a již budí kontroverze kvůli bezpečnosti. Spuštění Nord Stream 2 by rovněž zvýšilo riziko destabilizace na Ukrajině. Rusko využilo energetickou krizi též k „ukázňování“ svých zákazníků. Gazprom oznámil, že nikdo, kdo s ním uzavře dlouhodobou smlouvu, nebude ohrožen rizikem přerušení dodávek. To je jasný signál zemím, které by pomýšlely na osamostatnění se od ruského plynu. Dva opačné póly vztahů s Gazpromem ukazuje příklad dvou evropských zemí z nedávné doby. Na jednom pólu se ocitlo Maďarsko, které podepsalo patnáctiletou smlouvu se zárukou výhodné ceny a využití jeho zásobníků plynu výměnou za to, že Rusku umožní přesměrovat dodávky z trasy přes Ukrajinu do Turecka a tamního dvojčete Nord Stream 2 jménem Turkish Stream. Budapešť pomáhá Moskvě realizovat její politický cíl a na oplátku dostává levnější plyn. Ruský tlak na Moldavsko Na druhém pólu se nachází Moldavsko, které ještě v roce 2019 chtělo dodávky od Gazpromu zcela opustit a nahradit je dodávkami z Rumunska. Jenže tato trasa stále není hotová, čehož Rusové během energetické krize plně využili. Moldavské dluhy se bleskově staly zásadním problémem moldavsko-ruských vzájemných vztahů. Došlo k omezení dodávek, což ohrozilo dodávky tepla z moldavských tepláren vytápěných plynem. Moldavsko tak bylo nuceno nejdříve nakupovat plyn na trhu mimo Rusko za vysokou cenu, což vyprázdnilo jeho státní pokladnu, a potom s Gazpromem podepsat ponižující pětiletou smlouvu s cenou, která je téměř čtyřikrát vyšší než v minulosti, protože se odvíjí od momentální krizové situace. Ke smlouvě byly připojeny ještě protokoly odkládající unijní reformu moldavského trhu s plynem, která měla spočívat ve vyloučení Gazpromu z řad akcionářů tamního přepravce plynu Moldovatransgaz. To vyvolalo znepokojení Energetického společenství čili mezinárodního projektu unijní energeticko-klimatické politiky, jehož smluvní stranou je i Moldavsko. Evropské alternativy tu jsou Hledat alternativní trasy dodávek plynu do Evropy se tedy vyplatí. Dodávky LNG z USA, tolik pomlouvané stoupenci ruského plynu, se v době energetické krize stávají předmětem zájmu zákazníků po celém světě coby nástroj relativně levné diverzifikace, která umožňuje pokrýt nekončící nárůst poptávky. Z toho důvodu podepisují čínské firmy další dlouhodobé smlouvy s Američany po vzoru polského energetického koncernu PGNiG. Cena zkapalněného plynu je však nevyrovnaná a často kolísá, plyn z plynovodů je proto podstatným příspěvkem k trvale atraktivním cenám na evropských trzích. Právě proto Polsko investovalo do plynovodu Baltic Pipe z norských ložisek, jehož výstavba v Baltském moři byla dokončena letos v listopadu. Tento projekt realizovaný polským Gaz-Systemem a dánskou společností Energinet.dk umožní s koncem roku 2022 ukončit nevýhodnou a Evropskou komisí kritizovanou „jamalskou smlouvu“ polského PGNiG s Gazpromem. Poláci ji tak nebudou muset prodlužovat a vyhnou se kontroverzním klauzulím, jako jsou ty, které muselo nedávno akceptovat Moldavsko. Nyní budou nakupovat plyn tam, kde to budou považovat za atraktivní, bez ohledu na politické tlaky. Polskem a Evropskou unií investované miliardy se vrátí v levnějším plynu a větší bezpečnosti dodávek i ve formě politické nezávislosti. V posledním roce totiž evropská závislost na plynu z Ruska stoupla na 41 procent. Proto je Nord Stream 2, který upevňuje pozici Gazpromu v našem regionu, na rozdíl od diverzifikačních projektů špatný nápad. Lze předpokládat, že spojené síly Baltic Pipe, terminálu LNG ve Svinoústí a také plovoucího terminálu FSRU v Gdaňském zálivu budou polským sousedům ve středovýchodní Evropě včetně Česka sloužit v souladu s unijní politikou i ekonomickými zájmy. (Z polštiny přeložila Anna Plasová, upravil Petr Hlaváček.)
Publikováno: 4.12.2021