Nezvaný host: nadčasová absurdita, která se stala krutě reálnou po okupaci ČSSR sovětskou armádou
Publikováno: 13.4.2025
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Modelovou metaforu scenáristy a režiséra Vlastimila Venclíka (* 1. 9. 1942) Nezvaný host (1969), školní film FAMU o rozpínavé neurvalosti na jedné straně a ustrašené poddajnosti na straně druhé, zabavila po udání v srpnu 1970 Státní bezpečnost. Na dvacet let snímek uložila do trezoru, autor sám byl v roce 1971 z dalšího studia vyloučen s odůvodněním, že film by „mohl být vykládán jako protisovětský“. Dvaadvacetiminutový hraný „kraťas“, ateliérové cvičení 3. ročníku, kardinálně poznamenal další Venclíkovu občanskou i tvůrčí dráhu, premiéry v Čs. televizi se dočkal v červnu 1990, v kinech 5. 9. 1991. Hned tehdy byl oceněn dvěma cenami na MFF ve švédské Uppsale a Hlavní cenou na 37. mezinárodních dnech krátkého filmu v Oberhausenu a také doma i po letech uhranul jakýmsi až věšteckým videm. Na FAMU se totiž Venclík dostal teprve v roce 1966, jeho film vznikal podle vlastního námětu už z roku 1967, natáčel se však až v dubnu 1969, takže mezitím se jeho abstraktní vize cizí intervence stala srpnovou invazí v roce 1968 brizantní skutečností. A zároveň bezděčnou zkouškou charakterů okolo, lámaných nemilosrdně postupující normalizací. Doba je taková Starší muž a mladší žena, seriózně vyhlížející manželé (Jiří Hálek, Iva Šašková), se za postupujícího večera chystají ve své panelákové garsonce ke spánku a navzdory manželovým ponožkám zapomenutým na nohou a naruby oblečenému pyžamu se znenáhla hrouží do milostných radovánek. Vyznání „Nemohu bez tebe žít… – Nikdy tě neopustím... – Je mi s tebou dobře...“ jsou však náhle přerušena neurvalým a stále sílícím bušením na dveře z chodby. Když manžel otevře, vpadne suverénně do bytu neznámý…