Nick Cave dospěl po mnoha vzletech a pádech k radostnému albu Wild God. Představí ho i v Praze
Publikováno: 9.10.2024
V květnu oznámil, že se stal dědečkem, v září oslavil sedmašedesáté narozeniny. Po ránu rád plave v ledové vodě, při covidu vyráběl keramiku, která se mimochodem velice dobře prodává, na svém blogu pilně odpovídá na otázky fanoušků, s kapelou The Bad Seeds natočil album Wild God, o němž sám říká, že je „radostné“. Je vstřícný vůči novinářům. Nick Cave, jakého jsme dřív neznali. Docela jiný než ten, který se pražskému publiku představil v roce 1992, když v propocené Lucerně odehrál svůj první pražský koncert. Pro mnohé to byl iniciační zážitek. Přes všechny změny v přístupu k životu i k publiku, ale možná i právě díky nim se dá očekávat, že jeho říjnové vystoupení (17. 10.) v O2 areně nebude o nic méně intenzivní. Před dvaatřiceti lety to byla rána mezi oči. Energie, kterou by nedokázala vyrobit jaderná elektrárna. Syrovost jak z berlínského punkového klubu. Agresivita i elegance. Smutek i radost. Šepot i řev. Vše v jednom, v necelé dvě hodiny dlouhém koncertu, jenž vás nenechal vydechnout. Praha v té době zažívala malou kulturní revoluci. Vznikaly nové hospody a kluby, zrodilo se Radio 1, začali se tu zabydlovat „expati“ z celého světa. Hodně se pařilo. Známá hláška o tom, že kdo si pamatuje devadesátá léta, ten je neprožil, nejvíc platí právě o jejich první půlce. Taky se hodně chodilo na koncerty. Po dlouhém normalizačním půstu se česká metropole dostala do kalendářů světových hvězd – začínajících i těch zasloužilých. Ještě před Cavem tu hráli Rolling Stones, Paul Simon, The Cure, Laurie Andersonová, Sugarcubes (s mladičkou Björk), Suzanne Vega, Deep Purple, Jethro Tull, Pet Shop Boys, Kraftwerk, Guns’n’Roses (s Faith No More a Soundgarden), Siouxsie and The Banshees, The Exploited, Einstürzende Neubauten,…