Nové informace o atentátu na Heydricha. Historik vydává dosud nezveřejněné dokumenty
Edice historika Vojtěcha Šustka přináší dosud neznámá svědectví o statečnosti a morálních kvalitách parašutistů i členů protinacistického odboje.
Publikováno: 27.5.2020
O atentátu na Reinharda Heydricha i paravýsadcích do protektorátu vyšlo už desítky prací, knih a několik filmů. Přesto mám při čtení vámi zveřejněných válečných i předválečných výslechových protokolů parašutistů a jejich pomocníků pocit, že o nich víme stále málo. Musel jste si při čtení těchto dokumentů v něčem poopravit či doplnit názor?
Ještě než jsem se před lety pustil do edice dokumentů Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava, od seriózních historiků jsem věděl, že parašutisté i jejich spolupracovníci se chovali v mimořádně obtížných situacích velmi statečně.
Svůj názor či znalosti o parašutistech jsem tedy nemusel zásadně měnit. V každém případě jsem si je ale podstatně prohloubil.
Starší historici měli tu nevýhodu, že až do roku 1989 se neměli šanci dostat k archivním dokumentům, s nimiž jsem pracoval já. A když ta možnost po pádu komunismu byla, zabývali se už dalšími tématy anebo byli v pokročilejším věku a neměli po zpřístupnění fondů chuť ani sílu podniknout vysilující práci v archivech. Dokumenty související s atentátem či paravýsadky, o nichž se bavíme, nebyly až na vzácné výjimky nikdy zveřejněny v plném znění. A dost možná je po roce 1989 nehledal nikdo i proto, že převládl názor, že už vlastně není co objevovat.
Týká se to snad i paraskupiny Anthropoid Jana Kubiše a Josefa Gabčíka?
Jistě. Jak jsem řekl - sám jsem byl překvapen, že většina dokumentů, které jsem o atentátu na Heydricha a druhém stanném právu editoval, nebyla známa, nebyla tedy nikdy zveřejněna, a pokud ano, tak jen útržkovitě a někdy i dost nepřesně.
V souhrnné zprávě Kurta Daluegeho pro říšského vůdce SS Heinricha Himmlera se nemluví jen o Anthropoidu, ale také o paravýsadcích Percentage, Silver A, Silver B, Out Distance, Zinc, Bioscop, Bivouac, Steel, Intransitive a Tin. Právě tento Daluegeho dokument přináší nové informace o bombě Jana Kubiše, kterou hodil na Heydrichův automobil. Měla velmi citlivou roznětku a parašutista ji musel hodit odjištěnou a rotující.
Znamená to snad, že Jan Kubiš by bombu použil, i kdyby Josefu Gabčíkovi neselhal samopal?
Je to nanejvýš pravděpodobné. Parašutisté chtěli útočit současně střelbou i vrženou perkusní bombou.
A ještě k tomu selhání Gabčíkova samopalu, o němž se celá léta spekulovalo. Do poznámkového aparátu jsem zařadil koncept hlášení protektorátní policie pro gestapo z místa atentátu. Je v něm popsán vzpříčený náboj v hlavni zbraně, který tam Gabčík zanechal. Tento dokument je příspěvkem k odpovědi na otázku, proč Gabčík nevystřelil.
Hrdinové, kteří pomohli parašutistům
Který z parašutistů či jejich pomocníků vás zaujal nejvíce?
Těžká otázka. Když ale pominu Anthropoid a jeho pomocníky, asi vás překvapím málo známými jmény. Jde o nejchudší z nejchudších: zemědělské dělníky Františka Gráda, Františka Kalinu a Antonína Krejčího, kteří schovávali parašutistu Františka Pavelku. Nešlo přitom o aktivní odbojáře, ale prosté čeledíny s početnými rodinami. Na velkostatku Koudelov u Čáslavi se v noci po vysazení z letounu najednou objevil parašutista a oni měli na rozhodování, zda mu pomohou, či ne nanejvýše pár minut.
Všichni tři mu poskytli všestrannou pomoc, třebaže věděli, že riskují své životy. Bylo to přitom už v době prvního stanného práva, kdy se za mnohem menší provinění popravovalo, takže ti tři muži věděli, že Němci si neberou servítky a jak umějí být krutí. V berlínské věznici Plötzensee byli také později sťati. A víte jakými slovy svůj postoj ti čeledíni korunovali při výslechu na gestapu?
Ne.
"To, co jsme udělali, udělal by každý správný Čech." Při výsleších a mučení obstál i parašutista František Pavelka.
Stejně silně na mě ovšem zapůsobil čin katolických kněží Václava Kostihy a Františka Voneše i dvou farských hospodyní z fary ve Ždánicích. V roce 1942 ukrývali gestapem intenzivně hledaného parašutistu Oldřicha Pechala a odbojáře Cyrila Žižlavského. A pomohli těmto dvěma mužům i přesto, že jejich fotografie byly vylepeny po celém kraji. Pechal byl strašlivě mučen, přesto neprozradil nic pro gestapo použitelného.
Nyní zveřejněné výslechové protokoly ale i poválečná svědectví přeživších nám dávají nahlédnout i do detailů chování lidí, kteří jednali v obrovském stresu, někdy i pod palbou Němců. To nám umožní pochopit nejen jejich činy, ale i rozhodování ve zlomových okamžicích, kdy šlo o život.
Proč vlastně tedy tihle "obyčejní lidé" tolik riskovali?
Prošel jsem už tisíce dokumentů z období heydrichiády, takže snad mohu říci, že touha odbojářů, abychom byli osvobozeni z německé okupace, byla natolik silná, že svoji pomoc parašutistům považovali za samozřejmou. Byli takoví dávno předtím, než se hrdiny stali.
Byl to jejich životní postoj, vztah k bližním, k národu. Nepovažovali to mimochodem za něco výjimečného, stejně jako my dnes považujeme za samozřejmé, že se máme postarat o staré a již nemohoucí rodiče či o naše děti.
Zajímavé jsou i poválečné výpovědi zatčených příslušníků gestapa…
Používám je minimálně, a to jen v případech, kdy není žádný věrohodný svědek tehdejších událostí. Výpovědi poválečně stíhaných úředníků gestapa neberu jako věrohodný pramen. Stejně jako kterýkoliv běžný zločinec či vrah jen očerňovali své oběti. Vyšetřovatele a soudce chtěli přesvědčit, že Češi si mohou za všechno sami.
V české historiografii a publicistice bývají někdy výpovědi zaměstnanců německého represivního aparátu používány dost nekriticky. Zjednodušeně řečeno: řekl to při výslechu úředník gestapa, tak to tak muselo - podle některých historiků - být.
Když nás oklamete, pomstíme se
Existovali ovšem i parašutisté zrádci jako Karel Čurda či Viliam Gerik, který se stal konfidentem gestapa. Jaké byly vůbec motivy a charaktery lidí, kteří selhali a jimž se vaše edice také věnuje?
Za Karlem Čurdou se táhnou desítky, možná stovky mrtvých - to je bez diskuse. S Viliamem Gerikem je to však mnohem složitější. Určitě bych jej nedával na roveň s Čurdou. Nezjistil jsem, že by zavinil smrt některého z účastníků odboje. Gerik je dost komplikovaný příběh.
Rád bych ale připomněl jiné konfidenty gestapa: Viktora Ryšánka a Karla Paprskáře, původně odbojáře, kteří si po zatčení vykupovali své životy zradou kamarádů a spolubojovníků. Stali se velmi aktivními a placenými spolupracovníky gestapa. Byli to zločinci. Jiné označení ani omluvu pro ně nenacházím. Právě konfidenti Ryšánek s Paprskářem stojí za zatčením parašutisty Oldřicha Pechala a jeho spolupracovníků.
Občas si říkám, že výjimečnost atentátu na Reinharda Heydricha Jana Kubiše a Josefa Gabčíka možná dost upozadila či převálcovala v očích lidí akce ostatních paravýsadků.
Možná to tak opravdu je. I proto bych se zmínil například o paraskupině Bivouac (Výsadek vyslaný v dubnu 1942 u Křivoklátu. Skupina měla za úkol provádět sabotáže v továrnách a na tratích. Všichni postupně padli do rukou gestapa a byli popraveni, pozn. red.). Její členové Libor Zapletal, Jindřich Čoupek a František Pospíšil projevili obdivuhodnou statečnost. Zapletal je přitom některými komunistickými spisovateli a historiky osočován jako zrádce a zbabělec.
Zapletala po zatčení nutilo gestapo ke spolupráci. Předstíral ochotu na to přistoupit. Gestapo mu pohrozilo, že pokud se je pokusí oklamat, zaplatí za to rodiče i bratři životem. Parašutistův otec Pavel Zapletal se souhlasem matky a obou bratrů, když se seznámili se situací, prohlásil: "Skutečná spolupráce s gestapem nepřipadá v žádném případě v úvahu! A to ani kdyby měla být naše rodina zlikvidována."
Možná to někoho překvapuje, avšak postoj Pavla Zapletala byl mezi parašutisty a jejich pomocníky vnímán jako samozřejmost.
Parašutista Libor Zapletal byl později znovu zatčen při přechodu zelené německo-švýcarské hranice a umučen v koncentračním táboře Mauthausen. Jeho rodina byla odvlečena do koncentračního tábora Osvětim. Rodiče zahynuli, bratři Milan a Lumír se po válce vrátili.
Stává se i archiváři či historikovi, že čte dokument s otevřenými ústy? A stalo se to i vám? A co nám vlastně přinášejí tři čtvrtě století staré výslechové protokoly?
Od chvíle, kdy se věnuji dějinám odboje, vždy znovu a znovu žasnu nad statečností a lidskými kvalitami našich předků. Jde o velmi vzrušující poznávání.
Tihle lidé po sobě zanechali imponující etický odkaz. Svojí nezištností a láskou k bližním i k českému národu nás mohou stále inspirovat. A to je i důvod, proč proč by nás měly jejich osudy zajímat.
Obzvláště užitečné je to dnes, kdy slýcháváme poučky o tom, že úplatný je každý, že záleží jen na výši nabídnuté peněžní částky a podobně. Jenomže lidé, o nichž spolu hovoříme, byli nejenom neúplatní, ale raději obětovali své životy, než aby přestali být sami sebou a začali se chovat jako konfidenti Ryšánek, Paprskář anebo Čurda.