Noví vládci slibují toleranci, náboženské menšiny v Sýrii přesto čeká nejistá budoucnost
Publikováno: 29.12.2024
ANALÝZA / Hlavní dějiště občanské války v Sýrii skončilo překvapivě rychle. Diktátora Bašára Asada, kterému se v posledních třinácti letech dařilo ustát masové povstání jen díky vydatné podpoře z Ruska a Íránu, na konci listopadu zaskočila blesková ofenzíva rebelů a po pádu několika významných měst ho 8. prosince přinutila k útěku do Moskvy. Vládu nad velkou částí Sýrie vzápětí převzala hlavní povstalecká skupina Tahrír al-Šám (HTS), která do té doby kontrolovala pouze provincii Idlíb na hranici s Tureckem – a která má kořeny v místní odnoži Al-Káidy i takzvaného Islámského státu. HTS se v posledních letech od obou brutálních teroristických organizací distancovala, a dokonce s nimi válčila. Její ideologie založená na fundamentalistickém výkladu sunnitského islámu však stále děsí početné syrské náboženské menšiny. Noví vládci Sýrie se nyní snaží ne-sunnitské skupiny přesvědčit o tom, že se nestanou cílem diskriminace ani násilí, ale naopak dostanou plná občanská práva. Stín na tyto přísliby ovšem vrhá chování HTS v Idlíbu i četné násilné incidenty, které menšinové komunity od Asadova útěku ze Sýrie zažívají. Domov mnoha komunit Sýrie patřila před vypuknutím občanské války v roce 2011 mezi nábožensky nejpestřejší země na Blízkém východě. Zhruba dvě třetiny obyvatel se sice hlásily k sunnitskému islámu, vedle nich však žily početné menšiny šíitských Alávitů, Drúzů nebo křesťanů mnoha různých denominací – od řeckých či syrských pravoslavných přes melchitské řecké katolíky až po příslušníky arménských církví. Pestrost starodávných křesťanských komunit dobře ilustruje Aleppo, které padlo při bleskové ofenzívě do rukou HTS jako první již 29. listopadu. V tomto druhém největším syrském městě působí hned devět různých katolických a pravoslavných arcibiskupů a…