Nový Hitler bydlí v Kremlu. Je čas pohřbít jazykový nacionalismus
Publikováno: 6.5.2024
Co definuje národ? Je to jen neforemná skrumáž obyvatel hovořících jedním jazykem? Je to neforemná skrumáž různojazyčných obyvatel živořících na jednom území? Válka na Ukrajině připomněla Evropě, že skutečná podstata národa spočívá ve zcela jiné dimenzi, než je to první i to druhé. Národ je skupina lidí sdílejících tytéž historické zkušenosti a z nich vyplývající hodnoty. Je přitom zcela irelevantní, jakým jazykem hovoří, a také to, na jakém území žijí. Čím dříve si to Evropané uvědomí, tím lépe pro nás všechny. Na východ od našich hranic se zrodil národ. Je mladý a čelí existenčnímu ohrožení. Jeho identita byla ještě před několika lety nejasná a pro mnohé nečitelná. Za jeden z prvních svých výsostných znaků si zvolil jazykový princip. Ukrajinština se, navzdory kritice mezinárodního společenství, stala jeho jediným úředním jazykem. Situace došla tak daleko, že si nejmenovaná ukrajinská poslankyně dovolila upřít označení Ukrajinec lidem, kteří plynně nehovoří ukrajinsky. Vesměs ruskojazyční veteráni z pluku Azov, kteří hájili Mariupol a slouží za vzor cti a oddanosti ukrajinskému národu, ji na oplátku poslali do míst, kam slunce nesvítí. „Učíme se ukrajinsky, ale když na nás padají granáty, nemáme čas googlit ta správná slovíčka,“ parafrázuji vysvětlení jednoho z vojáků. Mnozí ukrajinsky mluvící patrioti mu dali za pravdu (a v duchu ukrajinské tradice poslali zmíněnou poslankyni do ještě temnějších míst). Ukrajinci jsou mladý národ. Po dlouhá staletí čelili genocidě a také nyní vzdorují nevýslovnému genocidnímu náporu. Není proto nic nepochopitelného na tom, že tato země rekonstituuje svou identitu v hranicích konzervativních konceptů. Slavní spisovatelé narození na Ukrajině, jako Gogol či Bulgakov, psali rusky a zastávali proruské postoje, a tudíž se v rámci ukrajinské kultury ocitají mimo hru. Stejně krátkozrace si ostatně počínali i někteří Češi, když ze své literatury vylučovali Kafku či…