Nový týdeník FORUM: Tristní inventura Zemanova prezidentování

<p><img width="1920" height="1280" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/02/6_predplatne_clanek.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/02/6_predplatne_clanek.jpg 1920w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/02/6_predplatne_clanek-300x200.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/02/6_predplatne_clanek-1024x683.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/02/6_predplatne_clanek-768x512.jpg 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/02/6_predplatne_clanek-1536x1024.jpg 1536w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/02/6_predplatne_clanek-640x426.jpg 640w" sizes="(max-width: 1920px) 100vw, 1920px" /></p>Nové vydání přináší hitparádu průšvihů a schválností, které Miloš Zeman nashromáždil během desetiletého prezidentování. Opilý tanec kolem korunovačních klenotů, urputné hledání neexistujícího Peroutkova článku, podlézání Rusům a Číňanům, angažmá Martina Nejedlého a další fuck upy. Muselo to být autorské martýrium probrat se množstvím trapasů, definujících Zemanovo hradní angažmá. Aspoň, že ten chlap sjede na káře Nerudovku co nevidět naposled. Se prezidentovým odchodem souvisí i článek Velký úklid na Hradě a v podhradí. Popisuje hloubku páchnoucího mynářovsko-nejedlovského kompostu a v závěru naznačuje, jak z toho ven: “ Změny nastanou nejen na Hradě, ale i ve státní správě. Novela služebního zákona, která vstoupila v platnost, umožňuje zrušení postů tzv. odborných náměstků ministrů obsazených v Babišově a Hamáčkově éře. Vysoce postavení úředníci budou muset v budoucnu obhajovat svoje místo ve výběrových řízeních. Zároveň v nich bude umožněn tzv. boční vstup i manažerům, kteří dosud stáli mimo státní správu.“ V rubrice portrét si tentokrát připomínáme osud Aloise Rašína, který byl přesně před sto lety zavražděn fanatickým anarchokomunistou. Výrazná osobnost generace mladočechů byla v roce 1915 odsouzena rakouskými úřady k trestu smrti za vlastizradu, následně amnestována, aby se z něj nakonec, za první republiky, stal minstr financí. Rašín bojoval za silnou korunu i v nepříznivých poválečných podmínkách do té míry, že jej většina národa začala nenávidět, a to se mu stalo osudným . Kulturní rubrika tentokrát pod titulkem Pleskotův návrat na místo činu přináší zamyšlení Petra Volfa o prezidentských architektech na Pražském hradě. Text je aktuální i kvůli výroku Petra Pavla, jenž hned na první tiskovce po svém zvolení prohlásil, že během svého mandátu dá při zvelebování hradního komplexu důvěru Josefu Pleskotovi. Zkušeného architekta autor charakterizuje následovně: „Je mu sedmdesát let, což je věk, kdy si lidé většinou užívají penze, nicméně u architektů to zpravidla neplatí, některé to nejlepší teprve čeká, jak dokázali I.M. Pei, Oscar Niemeyer nebo Frank Lloyd Wright.“ Josef Pleskot sám prohlásil, že… „Hrad by se zase mohl více než turistům přiblížit našincům.“ Po desetiletí Zemanova působení, který z Hradu udělal nedobytnou pevnost, to zní velice nadějně.

#Hlavní stránka #Alois Rašín #Josef Pleskot #Miloš Zeman #Pražský hrad

Publikováno: 8.2.2023

Nové vydání přináší hitparádu průšvihů a schválností, které Miloš Zeman nashromáždil během desetiletého prezidentování. Opilý tanec kolem korunovačních klenotů, urputné hledání neexistujícího Peroutkova článku, podlézání Rusům a Číňanům, angažmá Martina Nejedlého a další fuck upy. Muselo to být autorské martýrium probrat se množstvím trapasů, definujících Zemanovo hradní angažmá. Aspoň, že ten chlap sjede na káře Nerudovku co nevidět naposled. Se prezidentovým odchodem souvisí i článek Velký úklid na Hradě a v podhradí. Popisuje hloubku páchnoucího mynářovsko-nejedlovského kompostu a v závěru naznačuje, jak z toho ven: “ Změny nastanou nejen na Hradě, ale i ve státní správě. Novela služebního zákona, která vstoupila v platnost, umožňuje zrušení postů tzv. odborných náměstků ministrů obsazených v Babišově a Hamáčkově éře. Vysoce postavení úředníci budou muset v budoucnu obhajovat svoje místo ve výběrových řízeních. Zároveň v nich bude umožněn tzv. boční vstup i manažerům, kteří dosud stáli mimo státní správu.“ V rubrice portrét si tentokrát připomínáme osud Aloise Rašína, který byl přesně před sto lety zavražděn fanatickým anarchokomunistou. Výrazná osobnost generace mladočechů byla v roce 1915 odsouzena rakouskými úřady k trestu smrti za vlastizradu, následně amnestována, aby se z něj nakonec, za první republiky, stal minstr financí. Rašín bojoval za silnou korunu i v nepříznivých poválečných podmínkách do té míry, že jej většina národa začala nenávidět, a to se mu stalo osudným . Kulturní rubrika tentokrát pod titulkem Pleskotův návrat na místo činu přináší zamyšlení Petra Volfa o prezidentských architektech na Pražském hradě. Text je aktuální i kvůli výroku Petra Pavla, jenž hned na první tiskovce po svém zvolení prohlásil, že během svého mandátu dá při zvelebování hradního komplexu důvěru Josefu Pleskotovi. Zkušeného architekta autor charakterizuje následovně: „Je mu sedmdesát let, což je věk, kdy si lidé většinou užívají penze, nicméně u architektů to zpravidla neplatí, některé to nejlepší teprve čeká, jak dokázali I.M. Pei, Oscar Niemeyer nebo Frank Lloyd Wright.“ Josef Pleskot sám prohlásil, že… „Hrad by se zase mohl více než turistům přiblížit našincům.“ Po desetiletí Zemanova působení, který z Hradu udělal nedobytnou pevnost, to zní velice nadějně.