O chorobném českém negativismu a volbách do europarlamentu aneb Jak se vyrojily stovky rychlokvašených znalců
Publikováno: 11.6.2024
NÁZOR / Mnozí Češi jsou opravdu až chorobní v přednostním vyhledávání, šíření a zabydlování se v negativních zprávách a informacích. Teď po eurovolbách, kterým až dosud nikdo nevěnoval přílišnou pozornost, to přímo hystericky vrcholí: vyrojily se v médiích stovky rychlokvašených euroznalců, z nichž sotva jedna tisícina ví, do čeho se volilo a k čemu vlastně ty volby a vlastně celá Evropa jsou. Hlad po negativní energii prostě dnes všechno přebije. Je pochopitelný snad jen u bulvárních médií, orientovaných legitimně jen a jen na zisk za každou cenu, neboť, jak známo, špatná zpráva obletí svět dvakrát až desetkrát rychleji, a každý Hitler na titulce prodá celé číslo. Jenže, která média to vlastně v tomto smyslu dnes nejsou? Vím snad kromě média, do něhož přispívám, o jednom či dvou: jinak celá politická scéna je dnes jedním velkým bulvárem par excellence. Znáte někoho nefrustrovaného? Méně pochopitelná je notorická závislost na negativních informacích v denním životě. Kdo neumí žít, sytí se náhradními senzacemi, a těmi výběrově negativními se utvrzuje ve svém světonázoru, že „nic stejně nemá cenu“ a proto je přehlížení zla jediným rozumným vyrovnání se se světem. Sotva takový frustrovaný jedinec – a znáte někoho zcela nefrustrovaného? – oči proloupne, bez každodenního přísunu negativních zpráv si neumí den představit. Jen jimi se živí a celý prostupuje, ty roztelefonovává, rozmailuje, na potkání je ze sebe sype, a nevědomě tak šíří do okolí zlo. Teď má zase jednou příležitost, tak si ji užívá. Přitom fakticky se vlastně nic na politické realitě Evropy těmito volbami nezměnilo.