O mrtvých jen pravdu! Když se banalita stává moudrem aneb Kdo je tady velikán
Publikováno: 28.5.2023
ESEJ / Rozloučili jsme se s papežem Benediktem, prezident Zeman skončil bez poct, stejně jako jeho předchůdce Klaus, anebo třeba i primas Duka. Rozloučili jsme se též s vynikající pověstí řady věhlasných duchovních celebrit, následkem odhalených hnusáren dáváme sbohem neposkvrněné pověsti kardinála Špidlíka i svatého Jana Pavla. Starý svět se hroutí, ctitelé svatých šílí, symboly se rozpadají. Nerozbily je pomluvy, ale odhalené hříchy a lhostejnost ke zlu, které se zlem nestalo až dnes, leč bylo jím odedávna. Jádrem sporu je patrně to, že si někteří vykládají dnešní kritiku jako přehnanou a neodpovídající někdejším poměrům. Proč jsou to tak často zastánci hodnot platných věčně? Mnoho z obviněných se cítí ohroženo „skartační kulturou“ – proč ty ošklivé věci vytahovat ještě dnes a nenechat je prostě oné době? O mrtvých jen dobře? „Nemohli bychom si to už odpustit? Vyprovázet Zemana verbálními kopanci ... Těmi, kteří stále hovoří o slušnosti?“ ptala se a zároveň útočila v Českém rozhlase komentátorka Týdeníku Echo a vyhledávaná filosofka Tereza Matějčková. Podobně jako ona dává okázale najevo své dobré způsoby mnoho dalších vlivných lidí. Jako by se tu ozývalo dávné rčení: „O mrtvých jen dobře!“ Je nedůstojné vypořádávat se s končící, nebo dokonce mrtvou veřejnou osobou, protože její moc zeslábla? Jedno pravěké tabu zakazuje probírat hříchy mrtvých, aby se nám za to nepomstili ze záhrobí. Filosof T. G. Masaryk kdysi ono rčení nebojácně opravil: „O mrtvých jen pravdu!“ Tereza Matějčková, byť možná nevědomě, použila jednu z rétorických figur, jíž si dnes médii vyhledávaní experti pomáhají k falešné morální nadřazenosti nad lidmi, kteří nerezignovali na odpor…