O nutkavé potřebě kádrovat prezidentův projev. Pavel se nezavděčí, kdyby se na hlavu stavěl

Publikováno: 9.1.2024

KOMENTÁŘ / Během prezidentování Miloše Zemana bylo při libovolném veřejném projevu pravidelně hlavní otázkou, do koho se v něm obuje, komu nasadí psí hlavu, koho urazí. Projevy Petra Pavla se touto specifickou kvalitou nevyznačují. Nicméně přesto má spousta spoluobčanů nutkavou potřebu posílat přes média a blogy prezidentovi vzkazy ohledně toho, co podle nich v projevu udělal špatně. Když věc trochu zlehčím, prezidentské projevy v parlamentní republice jsou vlastně obvykle čímsi na způsob vánočního stromečku. Hlavní důvod jejich „dekorativní“ povahy představuje fakt, že mluvčí není vybaven reálnými exekutivními pravomocemi a dost těžko tedy může udělat něco více, než že prostě bilancuje, případně nabádá. Novoroční projev Petra Pavla obsahoval dva hlavní případy takového nabádání: Jeden týkající se zavedení eura, které EU stále ještě dlužíme, a druhý zohledňování názorů a zájmů mladé generace. Obojí představuje typické slepé skvrny v politice Pavlova předchůdce. Ten se sice naoko proti Václavu Klausovi vymezil „proevropskostí“, v praxi však byl coby prezident, stejně jako kdysi coby premiér, zastáncem východňárské české montovny, která se plné integraci do EU vyhýbá jako čert kříži. Miloš Zeman se také typicky zaměřoval na voliče starších ročníků, s nižším vzděláním, často z venkovských oblastí či obecně periferie. Jestli tedy existovala nějaká skupina, které neměl naprosto co nabídnout, byli to právě vzdělaní mladí lidé. Ti opravdu zřídka trpí potřebou nechat si vysvětlovat, jak svět údajně funguje, od senilního narcistního notorika sledujícího teletext. Pavel není tatíček Nechci být příliš provokativní, nicméně četné kritiky prezidentova projevu, který neurážel, ani se implicitně nevymezil vůči příští generaci,…
Nahoru
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Další informace