O pokrytectví západní levice (nejen) ve vztahu k Blízkému východu
Publikováno: 18.1.2024
POLEMIKA / Když americký prezident Joe Biden využil ústavní pravomoci pro boj s pirátstvím a nařídil odvetné útoky na vojenské cíle jemenských Húsíů, v levicových médiích se rozpoutalo peklo. Húsíové sice několik měsíců bezohledně útočili na mezinárodní lodní dopravu v Rudém moři, nicméně „podstatným“ se nyní stalo tvrzení, že „zlý Západ útočí na jednu z nejchudších zemí světa“. Existují země, které koloniální dědictví vážně handicapovalo v dalším rozvoji. Patří k nim například chudá jihoamerická Guyana, o jejíž existenci se někteří poprvé dozvěděli v okamžiku, kdy jí začal vyhrožovat venezuelský soused. Kolonialistickou politikou byly však vážně poškozeny i mnohem větší země, jako například Čína nebo Indie. Nicméně dnes už nelze aktuální problémy obou zemí vysvětlovat koloniálním dědictvím – ostatně až donedávna oba zmíněné státy utěšeně bohatly. A pak jsou tu země, kde bohužel platí logika přesně opačná. Ačkoliv koloniální perioda vlastně vytvořila podmínky pro rychlý rozvoj po získání nezávislosti, ten se bohužel kvůli počínání místních „osvobozeneckých“ elit nedostavil. Dějiny Zimbabwe či Jihoafrické republiky, nejprůmyslovějšího státu v Africe, ukazují, že je zřejmě velmi snadné v honbě za potrhle chápanou „dekolonizací“ vylít s vaničkou i dítě. Jemen je chudý vlastní zásluhou Jemen nepatří ani do jedné ze zmíněných skupin. Avšak má to štěstí, že disponuje masivními zásobami fosilních surovin, které jsou až do dokončení dekarbornizace světové ekonomiky pro každý stát ohromnou výhodou. Příjmy z těžby ropy tvořily před poslední občanskou válkou zhruba 77 % všech vládních příjmů a vývoz ropy představoval 90 % veškerého exportu. Pokles těžby však probíhá již od…