O veřejném mínění, svobodě médií a demokracii

<p><img width="1280" height="720" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/11/profimedia-0474708065.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="profimedia.cz" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/11/profimedia-0474708065.jpg 1280w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/11/profimedia-0474708065-300x169.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/11/profimedia-0474708065-1024x576.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/11/profimedia-0474708065-768x432.jpg 768w" sizes="(max-width: 1280px) 100vw, 1280px" /></p>S pojmem „veřejné mínění“ se občas žongluje manipulativně, pročež se vlastně stal i jedním z rodičů moderního populismu. Jen málo se to ví, ale už roku 1946 vznikl Československý ústav pro výzkum veřejného mínění. Stalo se to však za časů tzv. třetí republiky s její invalidní (pseudo)demokracií, takže byl ukotven v rámci podivného ministerstva informací, které řídil komunista Václav Kopecký, přední ideolog KSČ a podporovatel sovětizace Československa. Podle toho také vypadala metodika a činnost nově zřízené instituce. Patronem ústavu byl legionářský spisovatel a novinář Josef Kopta, jinak též úředník ministerstva informací, přičemž jako odborníci se angažovali sociologové Bohuš Pospíšil a Čeněk Adamec. V letech 1946–1948 vycházel i časopis Veřejné mínění, jehož šéfredaktorem byl Milan A. Tesař. V jednotlivých číslech se to hemžilo citáty T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, V. I. Lenina a J. V. Stalina, zřejmě kvůli vytvoření dojmu ideologické vyváženosti. Po komunistickém puči v únoru 1948 časopis zanikl a roku 1950 byl zrušen i ústav, poněvadž se v něm provozovala sociologie čili „buržoazní pavěda“. Je Churchill přítel? Například číslo z listopadu/prosince 1946 nás informuje, jak dopadl výzkum hledající odpověď na tuto třeskutou otázku: „Změnil jste od konce války své smýšlení o Churchillovi?“ Šetření, prováděné toliko v českých zemích, reagovalo na projevy Winstona Churchilla pronesené roku 1946 ve Fultonu a Curychu. Hovořilo se v nich o „železné oponě“ a nutnosti evropské integrace, což v Československu, které už bylo sovětsko-ruskou gubernií, vzbudilo značnou nevoli. A to i přesto, že ani jeden z Churchillových projevů tehdy nebyl u nás v úplnosti publikován. Přesto 38 % respondentů deklarovalo, že na Churchilla změnilo svůj názor. Na doplňující otázku, zda soudí „nyní o něm příznivěji, nebo méně příznivě“, odpovědělo ovšem pouze 40 % dotazovaných. V 92 % případů šlo o změnu smýšlení negativní, kdy dotazovaní hodnotili Churchilla již „méně příznivě“. Autor komentáře, patrně Bohuš Pospíšil, proto zakončil svůj text lakonicky: „Je zřejmo, že svými projevy ztratil Churchill u nás mnoho přátel.“ To v únoru 1947 byly v časopise...

#Hlavní stránka #Týdeník FORUM #Churchill #demokracie

Publikováno: 8.11.2022

S pojmem „veřejné mínění“ se občas žongluje manipulativně, pročež se vlastně stal i jedním z rodičů moderního populismu. Jen málo se to ví, ale už roku 1946 vznikl Československý ústav pro výzkum veřejného mínění. Stalo se to však za časů tzv. třetí republiky s její invalidní (pseudo)demokracií, takže byl ukotven v rámci podivného ministerstva informací, které řídil komunista Václav Kopecký, přední ideolog KSČ a podporovatel sovětizace Československa. Podle toho také vypadala metodika a činnost nově zřízené instituce. Patronem ústavu byl legionářský spisovatel a novinář Josef Kopta, jinak též úředník ministerstva informací, přičemž jako odborníci se angažovali sociologové Bohuš Pospíšil a Čeněk Adamec. V letech 1946–1948 vycházel i časopis Veřejné mínění, jehož šéfredaktorem byl Milan A. Tesař. V jednotlivých číslech se to hemžilo citáty T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, V. I. Lenina a J. V. Stalina, zřejmě kvůli vytvoření dojmu ideologické vyváženosti. Po komunistickém puči v únoru 1948 časopis zanikl a roku 1950 byl zrušen i ústav, poněvadž se v něm provozovala sociologie čili „buržoazní pavěda“. Je Churchill přítel? Například číslo z listopadu/prosince 1946 nás informuje, jak dopadl výzkum hledající odpověď na tuto třeskutou otázku: „Změnil jste od konce války své smýšlení o Churchillovi?“ Šetření, prováděné toliko v českých zemích, reagovalo na projevy Winstona Churchilla pronesené roku 1946 ve Fultonu a Curychu. Hovořilo se v nich o „železné oponě“ a nutnosti evropské integrace, což v Československu, které už bylo sovětsko-ruskou gubernií, vzbudilo značnou nevoli. A to i přesto, že ani jeden z Churchillových projevů tehdy nebyl u nás v úplnosti publikován. Přesto 38 % respondentů deklarovalo, že na Churchilla změnilo svůj názor. Na doplňující otázku, zda soudí „nyní o něm příznivěji, nebo méně příznivě“, odpovědělo ovšem pouze 40 % dotazovaných. V 92 % případů šlo o změnu smýšlení negativní, kdy dotazovaní hodnotili Churchilla již „méně příznivě“. Autor komentáře, patrně Bohuš Pospíšil, proto zakončil svůj text lakonicky: „Je zřejmo, že svými projevy ztratil Churchill u nás mnoho přátel.“ To v únoru 1947 byly v časopise...