Obrana před Ruskem: Děláme si domácí úkoly? O postoji mladých k vojně nevíme nic
Publikováno: 8.3.2024
KOMENTÁŘ / Veřejnou debatu v posledních dnech rozvířily otázky administrativních odvodů, grantů ministerstva obrany pro středoškoláky a také (nepovedený) průzkum, který měl údajně ukázat neochotu mladých bránit stát. - V souhrnu zmíněné zprávy ukazují, že se konečně začínáme starat o zajištění národní bezpečnosti – ale současně také, nakolik se o ni stále ještě dostatečně nestaráme. Debata o možnosti provedení administrativních odvodů spustila svého druhu poplach. Ačkoliv bylo okamžitě vysvětleno, že se nejedná o předstupeň obnovení povinné základní vojenské služby, řada spoluobčanů se cítila zaskočena. Důvody takové překvapenosti se zdají být špatně pochopitelné. Pár set kilometrů od našich hranic probíhá třetím rokem největší válka v Evropě od roku 1945 – a kvůli přerušení americké pomoci se nevyvíjí dobře. Na východní hranici bydlí sousedé, jichž většina si přeje, aby agresor v této válce uspěl. V případě širšího konfliktu se na proruskou Ficovu vládu už nelze spoléhat, že by armádě nařídila bránit příchodu ruských okupačních vojsk. To znamená, že ve scénáři hypotetického konfliktu se Česká republika rychle může změnit z logistické křižovatky a relativně bezpečného zázemí „za bukem“, jak o ní ještě nedávno uvažoval generální štáb, ve frontový stát podobného charakteru, jakým už dávno je Polsko. Jestliže dosud bylo v rámci NATO našim hlavním úkolem napomáhat případné obraně Polska, kvůli politickému zemětřesení na Slovensku se mohou úkoly Armády České republiky dále zkomplikovat. (A ani dosavadní úkol jsme příliš dobře neplnili, protože Poláky požadovanou jednu těžkou brigádu připravenou pro evropské válčiště jsme dosud nevyčlenili.) Pokud se tedy někdo cítí „překvapen“ návrhy…