Obvinění Hamáčka z velezrady je nepřiměřené. Takový metr by odsoudil polovinu českých politiků

<p><img width="1920" height="1080" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2020/11/hamacek.png" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="screenshot CNN Prima News" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2020/11/hamacek.png 1920w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2020/11/hamacek-300x169.png 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2020/11/hamacek-1024x576.png 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2020/11/hamacek-768x432.png 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2020/11/hamacek-1536x864.png 1536w" sizes="(max-width: 1920px) 100vw, 1920px" /></p><strong>Doba zrychlené komunikace vede i ke zrychleným úsudkům, jimž chybí kritický odstup. Jestliže slyšíme desetkrát za den, že se ministr vnitra Jan Hamáček dopustil velezrady, když plánoval výměnu utajení vrbětické kauzy za dodávku vakcíny Sputnik, tak je to signál, že bychom si měli hlavně zachovat chladnou hlavu. </strong> Slovo "velezrada" neobstojí u žádného českého soudu, pokud nebudeme ve válce. Je to slovo, které má v současné debatě zástupnou funkci. Podstatou našeho problému není údajný kriminální čin velezrady jednoho ministra, ale destrukce hodnot v celé společnosti. Přestaňme házet přehnanými a emocionálně podbarvenými slogany a zůstaňme raději u toho, jak věci prokazatelně jsou. Je to totiž dostatečně strašné, ale zároveň s tím pak lze i něco věcného dělat. S obviněním z velezrady totiž nejde dělat vůbec nic. Zjištění reportérů Seznamu o schůzkách ministra vnitra ohledně snahy uhasit skandál v česko-ruských vztazích ukazuje na to, co do jisté míry již víme. Jen to nyní máme takříkajíc na talíři. Celá současná politická garnitura tu po dlouhá léta podlézala Rusku a Číně a vůbec ji nevadilo, že jde o nedemokratické a ohavné režimy. Jestli tak jistě víme, že ministr Hamáček spáchal zločin velezrady, tak je také třeba říci, že hlavním pachatelem tohoto zločinu je již dlouhá léta prezident naší republiky. A upřímně řečeno, tento zločin tu páchá polovina politické scény, která se jako pokojoví kocouří lísá k vůdcům zločineckých režimů Východu. Nejspíš je vůbec ani nenapadlo, že podlézáním diktátorům zrazují svoji zemi. Hamáček je neskutečný cynik a absurdní pletichář, ale nařčení ze zločinu velezrady je u něj nesmyslně přestřelené, pakliže takový metr nevztáhneme na polovinu naší sněmovny. Tvrzení, že Hamáček chtěl s Rusy vyměnit vstřícnost a mírnost ve vrbětické kauze za vakcínu Sputnik, nepůjde nikdy doložit. Sebevědomé vyjádření reportéra Seznamu Janka Kroupy, že to jeho zdroje u soudu řeknou, vzbuzuje rozpaky. Copak by to bylo poprvé, kdyby si to po letech soudního řízení ty tajemné zdroje rozmyslely a vůbec nic neřekly? Jakou cenu má jejich údajné ujištění kolegovi Kroupovi, že se veřejnosti odkryjí až před soudem? Proč se ke svému sdělení nepřiznají nyní, kdy jsou jejich informace veřejně relevantní, zatímco za rok či za dva už u soudu jejich sdělení relevantní příliš nebudou? Investigativní novinářská práce nesmí být založena na emocích, nýbrž pouze na doložitelných faktech. To je přitom její základní problém po celé dějiny české polistopadové žurnalistiky. Přání nesmí být nikdy jádrem příběhu. I když dobře víme, co je Hamáček zač. Nikdo nesmí jen tak do větru tvrdit, že se ministr vnitra dopustil vážného trestného činu, když takové tvrzení není možné doložit důkazy. Novináři by měli zásadně odlišovat nařčení z trestné činnosti od čistě morálního hodnocení. Přitom to, co reportéři redakce Seznam Zprávy zjistili, má v etické (nikoli v trestně právní) rovině značnou váhu. Jde o to, že česká vládní garnitura je ve shodě s inklinacemi prezidenta republiky nastavená na úlisné žehlení svých dobrých vztahů s Moskvou. My nemůžeme jistě vědět, že cílem Hamáčkovy cesty do Ruska bylo vyměnit mlčení ohledně výbuchu ve Vrběticích za vakcíny Sputnik. Ale víme jistě, že tu už sedm let leze naše vládní garnitura do zadku Putinovu ohavnému režimu. Hamáček chtěl zřejmě v Moskvě žehlit skandál, dokud mu neřekli, že už žehlit nejde. To je jistě dost hrozné, ale velezrada to ve smyslu právních norem našeho státu určitě není. Je to "jenom" hnusné chování, které je typické pro celou současnou buranokracii. Žádný soud ale Hamáčka za to neodsoudí. Taková představa je směšná a pro novináře nedůstojná. A musím se přiznat, že s tím navíc souhlasím. Protože nelze kriminalizovat tupost a nemravnost. S těmito vlastnostmi musíme bojovat především u volebních uren a ve veřejné debatě. Česká investigativní žurnalistika potřebuje více věcnosti a přesnosti v popisu. O to pak bude silnější.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #Jan Hamáček #Vrbětice

Publikováno: 6.5.2021

Doba zrychlené komunikace vede i ke zrychleným úsudkům, jimž chybí kritický odstup. Jestliže slyšíme desetkrát za den, že se ministr vnitra Jan Hamáček dopustil velezrady, když plánoval výměnu utajení vrbětické kauzy za dodávku vakcíny Sputnik, tak je to signál, že bychom si měli hlavně zachovat chladnou hlavu. Slovo "velezrada" neobstojí u žádného českého soudu, pokud nebudeme ve válce. Je to slovo, které má v současné debatě zástupnou funkci. Podstatou našeho problému není údajný kriminální čin velezrady jednoho ministra, ale destrukce hodnot v celé společnosti. Přestaňme házet přehnanými a emocionálně podbarvenými slogany a zůstaňme raději u toho, jak věci prokazatelně jsou. Je to totiž dostatečně strašné, ale zároveň s tím pak lze i něco věcného dělat. S obviněním z velezrady totiž nejde dělat vůbec nic. Zjištění reportérů Seznamu o schůzkách ministra vnitra ohledně snahy uhasit skandál v česko-ruských vztazích ukazuje na to, co do jisté míry již víme. Jen to nyní máme takříkajíc na talíři. Celá současná politická garnitura tu po dlouhá léta podlézala Rusku a Číně a vůbec ji nevadilo, že jde o nedemokratické a ohavné režimy. Jestli tak jistě víme, že ministr Hamáček spáchal zločin velezrady, tak je také třeba říci, že hlavním pachatelem tohoto zločinu je již dlouhá léta prezident naší republiky. A upřímně řečeno, tento zločin tu páchá polovina politické scény, která se jako pokojoví kocouří lísá k vůdcům zločineckých režimů Východu. Nejspíš je vůbec ani nenapadlo, že podlézáním diktátorům zrazují svoji zemi. Hamáček je neskutečný cynik a absurdní pletichář, ale nařčení ze zločinu velezrady je u něj nesmyslně přestřelené, pakliže takový metr nevztáhneme na polovinu naší sněmovny. Tvrzení, že Hamáček chtěl s Rusy vyměnit vstřícnost a mírnost ve vrbětické kauze za vakcínu Sputnik, nepůjde nikdy doložit. Sebevědomé vyjádření reportéra Seznamu Janka Kroupy, že to jeho zdroje u soudu řeknou, vzbuzuje rozpaky. Copak by to bylo poprvé, kdyby si to po letech soudního řízení ty tajemné zdroje rozmyslely a vůbec nic neřekly? Jakou cenu má jejich údajné ujištění kolegovi Kroupovi, že se veřejnosti odkryjí až před soudem? Proč se ke svému sdělení nepřiznají nyní, kdy jsou jejich informace veřejně relevantní, zatímco za rok či za dva už u soudu jejich sdělení relevantní příliš nebudou? Investigativní novinářská práce nesmí být založena na emocích, nýbrž pouze na doložitelných faktech. To je přitom její základní problém po celé dějiny české polistopadové žurnalistiky. Přání nesmí být nikdy jádrem příběhu. I když dobře víme, co je Hamáček zač. Nikdo nesmí jen tak do větru tvrdit, že se ministr vnitra dopustil vážného trestného činu, když takové tvrzení není možné doložit důkazy. Novináři by měli zásadně odlišovat nařčení z trestné činnosti od čistě morálního hodnocení. Přitom to, co reportéři redakce Seznam Zprávy zjistili, má v etické (nikoli v trestně právní) rovině značnou váhu. Jde o to, že česká vládní garnitura je ve shodě s inklinacemi prezidenta republiky nastavená na úlisné žehlení svých dobrých vztahů s Moskvou. My nemůžeme jistě vědět, že cílem Hamáčkovy cesty do Ruska bylo vyměnit mlčení ohledně výbuchu ve Vrběticích za vakcíny Sputnik. Ale víme jistě, že tu už sedm let leze naše vládní garnitura do zadku Putinovu ohavnému režimu. Hamáček chtěl zřejmě v Moskvě žehlit skandál, dokud mu neřekli, že už žehlit nejde. To je jistě dost hrozné, ale velezrada to ve smyslu právních norem našeho státu určitě není. Je to "jenom" hnusné chování, které je typické pro celou současnou buranokracii. Žádný soud ale Hamáčka za to neodsoudí. Taková představa je směšná a pro novináře nedůstojná. A musím se přiznat, že s tím navíc souhlasím. Protože nelze kriminalizovat tupost a nemravnost. S těmito vlastnostmi musíme bojovat především u volebních uren a ve veřejné debatě. Česká investigativní žurnalistika potřebuje více věcnosti a přesnosti v popisu. O to pak bude silnější.