Od faraonovy kletby k medicínskému průlomu. Toxická plíseň dává naději onkologickým pacientům
Publikováno: 24.2.2026
Milovníci tajemna si jistě budou libovat ve všem, co se týká takzvané „faraonovy kletby“. Tato legenda se zrodila tehdy, když po otevření zejména Tutanchamonovy hrobky začali umírat lidé. Věda má dnes ale daleko racionálnější vysvětlení a přináší fascinující objev týkající se možné léčby rakoviny. Faraonově kletbě byla přisuzována také úmrtí lidí, kteří se přímo neúčastnili otevírání hrobky. Zářným příkladem je případ související s lordem Carnarvonem, který financoval vykopávky v oblasti Théb. Když v roce 1922 chtěl svou finanční podporu ukončit, přesvědčil ho britský archeolog a egyptolog Howard Carter, aby ještě na jednu sezónu setrval – měl totiž ambice pokračovat v Údolí králů. Začátkem listopadu téhož roku pak objevil právě Tutanchamonovu hrobku. Lord Carnarvon zemřel jen čtyři měsíce a sedm dní po otevření Tutanchamonovy hrobky. Ihned poté začaly kolovat fámy, že za to mohou jakési nadpřirozené síly. Později ale vyšlo najevo, že faraonova kletba za jeho úmrtí nemohla. Lord totiž skonal na kombinaci těžké infekce rány, otravy krve a následného zápalu plic. Když pak v květnu roku 1923 zemřel za „záhadných“ okolností americký železniční magnát George Jay Gould, který hrobku navštívil, legendu to opět přiživilo. A nejinak tomu bylo po další sérii podivných úmrtí lidí z okruhu „tutanchamonovské horečky“, která tehdy zachvátila svět – od vědců přes finančníky až po novináře a kurátory muzeí. Lidé však neumírali jen v souvislosti s otevřením Tutanchamonovy hrobky, ale také po zpřístupnění dalších hrobek. To vědce přivedlo na myšlenku, že za tím bude něco víc než pouhá „kletba“. Pozdější analýzy proto začaly ukazovat na pravděpodobného původce…