Odborníci se neshodují, zda Ukrajina může vyhrát válku. Jaderná hrozba je ale reálná

<p><img width="1920" height="1280" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/AdobeStock_342091251_Editorial_Use_Only.jpeg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="AdobeStock" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/AdobeStock_342091251_Editorial_Use_Only.jpeg 1920w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/AdobeStock_342091251_Editorial_Use_Only-300x200.jpeg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/AdobeStock_342091251_Editorial_Use_Only-1024x683.jpeg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/AdobeStock_342091251_Editorial_Use_Only-768x512.jpeg 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/AdobeStock_342091251_Editorial_Use_Only-1536x1024.jpeg 1536w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/AdobeStock_342091251_Editorial_Use_Only-640x426.jpeg 640w" sizes="(max-width: 1920px) 100vw, 1920px" /></p>Ukrajina k dnešnímu dni čelí invazi ruské armády již šedesátým šestým dnem. Konflikt má výrazně delší trvání, než většina společnosti očekávala, a mírová dohoda obou stran je prakticky v nedohlednu. Většina světové veřejnosti se proto logický ptá, kdy válka skončí. Deník FORUM 24 proto oslovil odborníky na válečné konflikty a položil jim tři teoretické otázky o možném budoucím vývoji válečného konfliktu na Ukrajině. Má Ukrajina šanci vyhrát válku? Podle vojenského analytika a bývalého vojáka Jaroslava Štefce nemá ukrajinská armáda v žádném případě šanci zabránit ruské armádě v dosažení jejích cílů, a to ani přes snahu západních zemí zásobovat ji moderními zbraněmi. Problém podle odborníka tkví zejména v tom, že tyto zbraně může využít relativně malá část tzv. dobrovolnických praporů, které jsou nyní vybaveny lepšími zbraněmi než převážná část ukrajinské armády. „Jejich většina je ale v současnosti vázána k boji s ruskou armádou a dobrovolnickými jednotkami Luhanska a Doněcka na východě Ukrajiny a jejich kapitulace nebo zničení je jen otázkou času,“ tvrdí expert. Velmi malou šanci vidí Jaroslav Štefec i v přežití Ukrajiny jako samostatného státu. „Na její existenci jako samostatného politického subjektu nemá v Evropě v podstatě zájem ani NATO, ani EU, a dokonce ani USA, ačkoliv to zdánlivě může vypadat jinak. Ostatně Polsko se svými nároky na podstatnou část jejího západního území také nijak netají a o odtržení Luhanska, Donbasu a příbřeží Azovského moře je již v podstatě vojensky i politicky rozhodnuto,“ dodává. Podle odborníka na bezpečnostní studia z Masarykovy univerzity Josefa Krause Ukrajina šanci na vítězství má. Záleží ovšem na tom, co budeme považovat za vítězství. „Vytlačení ruských sil z většiny ukrajinského území za cenu nějakých politických ústupků? Asi ano, šanci má. Úplné zatlačení nepřítele za své hranice a znovudobytí veškerých Rusy zabraných teritorií? Asi spíš ne, nebo ne v tuto chvíli a bez nějakého dramatického otřesu uvnitř samotného Ruska. V tuto chvíli je ale důležitější, že podle vývoje konfliktu Ukrajina nebude poražena, což nemusí nutně znamenat totéž, co zvítězit,“ vysvětluje Josef Kraus. I třetí z námi tázaných odborníků, profesor Miroslav Tůma, odborník na jaderné ozbrojování, pokládá otázku, co si kdo představuje pod slovy „vyhrát válku“ na Ukrajině. Rozhodující v tomto smyslu zřejmě bude, v případě úspěšnosti, vzájemně přijatelný kompromisní výsledek při ukrajinsko-ruských rozhovorech o mírovém uspořádání. Mohlo by Rusko svou agresí vyvolat třetí světovou válku? „Třetí světovou válku může vyvolat minimálně pět tzv. černých labutí, náhodných událostí, které by vyhodnotila některá z jaderných velmocí jako útok na své území a spustila by nevratné sekvence odpovědi. Pokud vezmeme válku na Ukrajině jako zástupný vojenský konflikt mezi NATO a Ruskem v Evropě, pak její potenciál přerůst v globální konflikt, světovou válku, tady z mnoha důvodů chybí,“ hodnotí Jaroslav Štefec. Ale ani v této odpovědi se Jaroslav Štefec a Josef Kraus příliš neshodnou. Podle Krause je totiž třetí světová válka v případě střetu mezi Ruskou federací a silami NATO stále ve hře. „Zejména v situaci, kdy by Rusko použilo zbraně hromadného ničení či vytvářelo provokace a hrozby vůči členům NATO, je tato varianta ta, s níž je nutné počítat. V takovém případě by došlo i k zapojení Spojených států na straně evropských partnerů a proti RF. Výsledkem by mohlo být i použití jaderných sil. Každopádně v případě takového konfliktu by bylo Rusko velice rychle, nikoli však bezbolestně poraženo. Jeho konvenční síly se silám NATO nemohou rovnat,“ tvrdí Kraus. Ačkoliv ruská agrese proti Ukrajině výrazně zvýšila mezinárodní napětí, ohrožuje bezpečnost v evropském regionu a přináší rovněž riziko přímého konfliktu mezi ozbrojenými silami Ruské federace a NATO, nemají podle Miroslava Tůmy tyto strany zájem o vyvolání válečného konfliktu na světové úrovni. „Svědčí o tom mj. různá prohlášení západních státníků rezolutně vylučující tuto možnost a také uzavřená dohoda mezi NATO a RF o vytvoření horké linky k odvrácení a vysvětlení neúmyslných střetů. Důvodem je obava, že by tento konflikt, např. v důsledku aliančního prosazování bezletové zóny nad Ukrajinou, přerostl v třetí světovou válku, která by se zřejmě již neomezovala jenom na evropské regionální válčiště, ale s největší pravděpodobností by se rozšířila i na území USA a Kanady,“ vysvětluje odborník. Podle Tůmy je ale možné předpokládat, že by takový konflikt mohl velmi rychle přerůst v jadernou válku, a to údajně z důvodu „…stávajícího předsunutého rozmístění amerických taktických jaderných zbraní (letecké pumy) ještě z doby studené války na leteckých základnách USA v pěti evropských aliančních zemích“. Konkrétně tedy v Německu, Nizozemsku, Belgii, Itálii a Turecku. „Bezpečnostní riziko také představují jaderné zbraně nižší výbušnosti zaváděné do výzbroje pro zvažovanou možnost jejich využití v regionálním konfliktu omezeného charakteru,“ dodává odborník na jaderné ozbrojování Tůma. A právě na hrozbu jaderné války jsme se odborníků zeptali také. Je nebezpečí jaderné války reálné? Jaderná válka je podle odborníků jednou z možností, jakým směrem se může konflikt na Ukrajině ubírat. „Válka na území Ukrajiny může za jistých okolností přerůst ve velmi rychlý, intenzivní a ničivý jaderný konflikt, který by zasáhl území celé Evropy, včetně evropské části Ruska. Zřejmě by ale nepřekročil její hranice. Na tom nikdo z globálních hráčů nemá zájem,“ tvrdí Jaroslav Štefec. Možnou hrozbu jaderné války připouští i Josef Kraus. „To ovšem neznamená konec světa, jen eskalaci konfliktu na novou úroveň a velké škody, které by taková válka mohla způsobit oběma stranám. Bylo by to jistě vážné, ale vzhledem k v důsledku mnoha odzbrojovacích dohod omezenému jadernému arzenálu na obou stranách by to stále byl konflikt s přežitím velké části Východu i Západu,“ dodává expert. Odborník na jaderné ozbrojování Miroslav Tůma o reálné hrozbě jaderné války hovořil okrajově již v předchozí odpovědi. Zdůrazňuje ale, že v této souvislost je nutné si připomenout některá základní fakta o jaderných zbraních. Ačkoliv jsou tyto zbraně v rozporu s Mezinárodním humanitárním právem a mezinárodními smlouvami o vedení ozbrojených konfliktů, představují pro lidstvo dlouhodobě hrozbu. V držení jaderných mocností, tedy USA, Ruska, Francie, Číny, Velké Británie, Indie, Pákistánu, KLDR a Izraele, je podle nezávislého mezinárodního institutu Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI) přibližně 13 tisíc jaderných zbraní, které obhajují jaderným odstrašováním založeným na schopnosti provést odvetný devastující úder. „Přibližně 1000 jaderných zbraní, převážně ve vlastnictví USA a RF, je dlouhodobě ve stavu vysoké bojové pohotovosti, tedy připravených k odpálení v minutách. V operačním rozmístění mají USA podle SIPRI asi 1800 jaderných hlavic a RF okolo 1650 těchto hlavic. Obě země počítají ve svých bezpečnostních dokumentech s provedením prvního jaderného úderu a odmítají, podobně jako většina zbývajících jaderných mocností, přijmout závazek nepoužití jaderných zbraní jako první (oficiálně se k této politice hlásí pouze ČLR). Všechny jaderné země, jejich alianční spojenci a partnerské země také odmítají připojit se ke Smlouvě o zákazu jaderných zbraní, která vstoupila v platnost v lednu 2021,“ míní expert. „V souvislosti s možností vypuknutí jaderné války existuje ještě jedno dlouhodobé nebezpečí, ke kterému v minulosti již několikrát došlo, avšak se štěstím se ho podařilo překonat. Jedná se o situace, ve kterých by mohlo relativně snadno dojít k výměně jaderných úderů, např. v důsledku mylného odhadu chování protivníka, lidského selhání či technické poruchy. Trvá také hrozba ze strany teroristů a v poslední době rovněž narůstá hrozba kyberútoků proti velicím a kontrolním prvkům jaderných systémů,“ uzavírá expert na jaderné ozbrojování.

#Hlavní stránka #Zprávy #jaderná hrozba #jaderná válka #Rusko #rusko-ukrajinská válka #Ukrajina

Publikováno: 30.4.2022

Ukrajina k dnešnímu dni čelí invazi ruské armády již šedesátým šestým dnem. Konflikt má výrazně delší trvání, než většina společnosti očekávala, a mírová dohoda obou stran je prakticky v nedohlednu. Většina světové veřejnosti se proto logický ptá, kdy válka skončí. Deník FORUM 24 proto oslovil odborníky na válečné konflikty a položil jim tři teoretické otázky o možném budoucím vývoji válečného konfliktu na Ukrajině. Má Ukrajina šanci vyhrát válku? Podle vojenského analytika a bývalého vojáka Jaroslava Štefce nemá ukrajinská armáda v žádném případě šanci zabránit ruské armádě v dosažení jejích cílů, a to ani přes snahu západních zemí zásobovat ji moderními zbraněmi. Problém podle odborníka tkví zejména v tom, že tyto zbraně může využít relativně malá část tzv. dobrovolnických praporů, které jsou nyní vybaveny lepšími zbraněmi než převážná část ukrajinské armády. „Jejich většina je ale v současnosti vázána k boji s ruskou armádou a dobrovolnickými jednotkami Luhanska a Doněcka na východě Ukrajiny a jejich kapitulace nebo zničení je jen otázkou času,“ tvrdí expert. Velmi malou šanci vidí Jaroslav Štefec i v přežití Ukrajiny jako samostatného státu. „Na její existenci jako samostatného politického subjektu nemá v Evropě v podstatě zájem ani NATO, ani EU, a dokonce ani USA, ačkoliv to zdánlivě může vypadat jinak. Ostatně Polsko se svými nároky na podstatnou část jejího západního území také nijak netají a o odtržení Luhanska, Donbasu a příbřeží Azovského moře je již v podstatě vojensky i politicky rozhodnuto,“ dodává. Podle odborníka na bezpečnostní studia z Masarykovy univerzity Josefa Krause Ukrajina šanci na vítězství má. Záleží ovšem na tom, co budeme považovat za vítězství. „Vytlačení ruských sil z většiny ukrajinského území za cenu nějakých politických ústupků? Asi ano, šanci má. Úplné zatlačení nepřítele za své hranice a znovudobytí veškerých Rusy zabraných teritorií? Asi spíš ne, nebo ne v tuto chvíli a bez nějakého dramatického otřesu uvnitř samotného Ruska. V tuto chvíli je ale důležitější, že podle vývoje konfliktu Ukrajina nebude poražena, což nemusí nutně znamenat totéž, co zvítězit,“ vysvětluje Josef Kraus. I třetí z námi tázaných odborníků, profesor Miroslav Tůma, odborník na jaderné ozbrojování, pokládá otázku, co si kdo představuje pod slovy „vyhrát válku“ na Ukrajině. Rozhodující v tomto smyslu zřejmě bude, v případě úspěšnosti, vzájemně přijatelný kompromisní výsledek při ukrajinsko-ruských rozhovorech o mírovém uspořádání. Mohlo by Rusko svou agresí vyvolat třetí světovou válku? „Třetí světovou válku může vyvolat minimálně pět tzv. černých labutí, náhodných událostí, které by vyhodnotila některá z jaderných velmocí jako útok na své území a spustila by nevratné sekvence odpovědi. Pokud vezmeme válku na Ukrajině jako zástupný vojenský konflikt mezi NATO a Ruskem v Evropě, pak její potenciál přerůst v globální konflikt, světovou válku, tady z mnoha důvodů chybí,“ hodnotí Jaroslav Štefec. Ale ani v této odpovědi se Jaroslav Štefec a Josef Kraus příliš neshodnou. Podle Krause je totiž třetí světová válka v případě střetu mezi Ruskou federací a silami NATO stále ve hře. „Zejména v situaci, kdy by Rusko použilo zbraně hromadného ničení či vytvářelo provokace a hrozby vůči členům NATO, je tato varianta ta, s níž je nutné počítat. V takovém případě by došlo i k zapojení Spojených států na straně evropských partnerů a proti RF. Výsledkem by mohlo být i použití jaderných sil. Každopádně v případě takového konfliktu by bylo Rusko velice rychle, nikoli však bezbolestně poraženo. Jeho konvenční síly se silám NATO nemohou rovnat,“ tvrdí Kraus. Ačkoliv ruská agrese proti Ukrajině výrazně zvýšila mezinárodní napětí, ohrožuje bezpečnost v evropském regionu a přináší rovněž riziko přímého konfliktu mezi ozbrojenými silami Ruské federace a NATO, nemají podle Miroslava Tůmy tyto strany zájem o vyvolání válečného konfliktu na světové úrovni. „Svědčí o tom mj. různá prohlášení západních státníků rezolutně vylučující tuto možnost a také uzavřená dohoda mezi NATO a RF o vytvoření horké linky k odvrácení a vysvětlení neúmyslných střetů. Důvodem je obava, že by tento konflikt, např. v důsledku aliančního prosazování bezletové zóny nad Ukrajinou, přerostl v třetí světovou válku, která by se zřejmě již neomezovala jenom na evropské regionální válčiště, ale s největší pravděpodobností by se rozšířila i na území USA a Kanady,“ vysvětluje odborník. Podle Tůmy je ale možné předpokládat, že by takový konflikt mohl velmi rychle přerůst v jadernou válku, a to údajně z důvodu „…stávajícího předsunutého rozmístění amerických taktických jaderných zbraní (letecké pumy) ještě z doby studené války na leteckých základnách USA v pěti evropských aliančních zemích“. Konkrétně tedy v Německu, Nizozemsku, Belgii, Itálii a Turecku. „Bezpečnostní riziko také představují jaderné zbraně nižší výbušnosti zaváděné do výzbroje pro zvažovanou možnost jejich využití v regionálním konfliktu omezeného charakteru,“ dodává odborník na jaderné ozbrojování Tůma. A právě na hrozbu jaderné války jsme se odborníků zeptali také. Je nebezpečí jaderné války reálné? Jaderná válka je podle odborníků jednou z možností, jakým směrem se může konflikt na Ukrajině ubírat. „Válka na území Ukrajiny může za jistých okolností přerůst ve velmi rychlý, intenzivní a ničivý jaderný konflikt, který by zasáhl území celé Evropy, včetně evropské části Ruska. Zřejmě by ale nepřekročil její hranice. Na tom nikdo z globálních hráčů nemá zájem,“ tvrdí Jaroslav Štefec. Možnou hrozbu jaderné války připouští i Josef Kraus. „To ovšem neznamená konec světa, jen eskalaci konfliktu na novou úroveň a velké škody, které by taková válka mohla způsobit oběma stranám. Bylo by to jistě vážné, ale vzhledem k v důsledku mnoha odzbrojovacích dohod omezenému jadernému arzenálu na obou stranách by to stále byl konflikt s přežitím velké části Východu i Západu,“ dodává expert. Odborník na jaderné ozbrojování Miroslav Tůma o reálné hrozbě jaderné války hovořil okrajově již v předchozí odpovědi. Zdůrazňuje ale, že v této souvislost je nutné si připomenout některá základní fakta o jaderných zbraních. Ačkoliv jsou tyto zbraně v rozporu s Mezinárodním humanitárním právem a mezinárodními smlouvami o vedení ozbrojených konfliktů, představují pro lidstvo dlouhodobě hrozbu. V držení jaderných mocností, tedy USA, Ruska, Francie, Číny, Velké Británie, Indie, Pákistánu, KLDR a Izraele, je podle nezávislého mezinárodního institutu Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI) přibližně 13 tisíc jaderných zbraní, které obhajují jaderným odstrašováním založeným na schopnosti provést odvetný devastující úder. „Přibližně 1000 jaderných zbraní, převážně ve vlastnictví USA a RF, je dlouhodobě ve stavu vysoké bojové pohotovosti, tedy připravených k odpálení v minutách. V operačním rozmístění mají USA podle SIPRI asi 1800 jaderných hlavic a RF okolo 1650 těchto hlavic. Obě země počítají ve svých bezpečnostních dokumentech s provedením prvního jaderného úderu a odmítají, podobně jako většina zbývajících jaderných mocností, přijmout závazek nepoužití jaderných zbraní jako první (oficiálně se k této politice hlásí pouze ČLR). Všechny jaderné země, jejich alianční spojenci a partnerské země také odmítají připojit se ke Smlouvě o zákazu jaderných zbraní, která vstoupila v platnost v lednu 2021,“ míní expert. „V souvislosti s možností vypuknutí jaderné války existuje ještě jedno dlouhodobé nebezpečí, ke kterému v minulosti již několikrát došlo, avšak se štěstím se ho podařilo překonat. Jedná se o situace, ve kterých by mohlo relativně snadno dojít k výměně jaderných úderů, např. v důsledku mylného odhadu chování protivníka, lidského selhání či technické poruchy. Trvá také hrozba ze strany teroristů a v poslední době rovněž narůstá hrozba kyberútoků proti velicím a kontrolním prvkům jaderných systémů,“ uzavírá expert na jaderné ozbrojování.