Odejde Putin sám z Kremlu? Nikdy! Jako kágébák je přesvědčen o své vyvolenosti
Publikováno: 4.9.2024
KOMENTÁŘ / Bude tam věčně, přesněji řečeno do své smrti, tedy každopádně do konce, odpovídá na tuto často opakovanou více méně rétorickou otázku známý ruský novinář a politický komentátor Konstantin Eggert. A jeho argumenty jsou, dlužno říci, pádné. Jak soudí Eggert, všichni tito tajněpolicejní majoři a podplukovníci, kteří se svému řemeslu učili a poté udělali jednou skvělejší, jindy méně nápadnou kariéru pod laskavě přísnou patronací dlouholetého šéfa KGB Jurije Andropova, se vyznačovali třemi výraznými vlastnostmi: zaprvé přesvědčením o své osobní vyvolenosti a vnitřní síle, zadruhé nedůvěrou ke chřadnoucí a umírající KSSS a jejímu systému, zejména pak k socialistickému modelu národního hospodářství, a konečně zatřetí umanutou vírou, že nic ve společnosti se nikdy neděje náhodou. Jednoduše řečeno neexistovala teorie spiknutí, která by nepřitahovala jejich pozornost. Zednáři a další tajné spolky, rodina Rotschildů či dokonce okultismus: takový byl nejčastější okruh zájmů v tehdejším čekistickém prostředí. Což se ostatně týkalo i značné části pozdně sovětských občanů, kteří přestali věřit v komunismus a zmítali se ve většinou marném pídění se po jiném smyslu života, než byla zklamaná víra v jediný skutečně vědecký světový názor. Andropovovy děti z KGB Podle Eggerta je Vladimir Putin typický představitel poslední plně sovětské generace komunistické tajné policie SSSR. Jeho vzestup na samý vrchol moci začal 9. srpna 1999, tedy před 25 lety, když tohoto relativně velmi mladého ředitele tehdejší hlavní ruské bezpečnostní služby FSB prezident Boris Jelcin jmenoval premiérem. Společně s Putinem se tak do vrcholných vládních orgánů dostávají stovky, ba tisíce někdejších kágebáků, proměnivších se v současné efesbáky, v čemž právě v této generaci není pražádný rozdíl. …