Odešel Libor Pešek, slavný dirigent s duší jazzmana

<p><img width="1250" height="876" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/10/profimedia-0669834877.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="ČTK / Šimánek Vít" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/10/profimedia-0669834877.jpg 1250w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/10/profimedia-0669834877-300x210.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/10/profimedia-0669834877-1024x718.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/10/profimedia-0669834877-768x538.jpg 768w" sizes="(max-width: 1250px) 100vw, 1250px" /></p><strong>V neděli odešel ve věku 89 let muzikant, který, navzdory tomu, že se prosadil ve světě vážné hudby a dotáhl to dokonce do pozice uměleckého ředitele a šéfdirigenta liverpoolského královského orchestru, byl duší jazzmanem. Kdysi mi vyprávěl, že když poprvé uslyšel Gershwinovu Rhapsody In Blue ve stejnojmenném filmu, jenž viděl jako kluk za války v dejvickém kině Svornost, z biografu vyšel jako úplně jiný člověk.</strong> Milovník aut, jazzový fanoušek a také náruživý pozorovatel hvězd Pešek vystupoval už jako gymnazista s vlastním jazzovým big bandem. Později absolvoval obor dirigování na pražské Akademii múzických umění. V 50. a 60. letech založil soubory Komorní harmonie a Sebastian orchestr, od následující dekády hostoval u různých domácích i zahraničních orchestrů. Počátkem 80. let vedl Pešek krátce Slovenskou filharmonii, v letech 1981 až 1990 byl stálým hostem České filharmonie. Poté se stal hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a před koncem své aktivní činnosti zastával post hlavního dirigenta ČNSO. Při příležitosti státní návštěvy britské královny Alžběty II. v České republice v roce 1996 obdržel Řád britského impéria za své desetileté působení u liverpoolského orchestru. O rok později dostal z rukou prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy I. stupně. Posledním velkým uměleckým „zářezem“ v jeho kariéře byl rok 2007, kdy se sešel s starými kamarády, Milošem Formanem a Jiřím Suchým, v Národním divadle. Ujal se hudebního nastudování „semafórské“ Dobře placené procházky, která se setkala s obrovským úspěchem. Libor Pešek mi o smrti kdysi řekl: „Mahler je o ryzím duchovnu, které nepřichází po smrti, ale je s námi přítomno souběžně celou dobu. Jen mu z lenosti nebo rozptýlenosti nevěnujeme dost pozornosti. Odumřely nám ty správné receptory. Jako by lidi pěti smyslů zapomněli na svůj šestý smysl, jakousi připravenost pro koexistenci s jinými vesmíry.“

#Hlavní stránka #Zprávy #dirigent #Libor Pešek #smrt #úmrtí

Publikováno: 24.10.2022

V neděli odešel ve věku 89 let muzikant, který, navzdory tomu, že se prosadil ve světě vážné hudby a dotáhl to dokonce do pozice uměleckého ředitele a šéfdirigenta liverpoolského královského orchestru, byl duší jazzmanem. Kdysi mi vyprávěl, že když poprvé uslyšel Gershwinovu Rhapsody In Blue ve stejnojmenném filmu, jenž viděl jako kluk za války v dejvickém kině Svornost, z biografu vyšel jako úplně jiný člověk. Milovník aut, jazzový fanoušek a také náruživý pozorovatel hvězd Pešek vystupoval už jako gymnazista s vlastním jazzovým big bandem. Později absolvoval obor dirigování na pražské Akademii múzických umění. V 50. a 60. letech založil soubory Komorní harmonie a Sebastian orchestr, od následující dekády hostoval u různých domácích i zahraničních orchestrů. Počátkem 80. let vedl Pešek krátce Slovenskou filharmonii, v letech 1981 až 1990 byl stálým hostem České filharmonie. Poté se stal hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a před koncem své aktivní činnosti zastával post hlavního dirigenta ČNSO. Při příležitosti státní návštěvy britské královny Alžběty II. v České republice v roce 1996 obdržel Řád britského impéria za své desetileté působení u liverpoolského orchestru. O rok později dostal z rukou prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy I. stupně. Posledním velkým uměleckým „zářezem“ v jeho kariéře byl rok 2007, kdy se sešel s starými kamarády, Milošem Formanem a Jiřím Suchým, v Národním divadle. Ujal se hudebního nastudování „semafórské“ Dobře placené procházky, která se setkala s obrovským úspěchem. Libor Pešek mi o smrti kdysi řekl: „Mahler je o ryzím duchovnu, které nepřichází po smrti, ale je s námi přítomno souběžně celou dobu. Jen mu z lenosti nebo rozptýlenosti nevěnujeme dost pozornosti. Odumřely nám ty správné receptory. Jako by lidi pěti smyslů zapomněli na svůj šestý smysl, jakousi připravenost pro koexistenci s jinými vesmíry.“